Hlavní obsah

Markovič: Takovou atmosféru jsem ještě nezažil. Možná nás to zaskočilo

Hororový začátek, dva inkasované góly během pouhých jedenácti minut a bouřlivá atmosféra tureckého pekla. Brankář Slavie Jakub Markovič si na hřišti Fenerbahce prožil pořádně divoký večer. „To už by byl průser, kdybychom prohrávali o tři góly,“ přiznal při vzpomínce na hrozící debakl. Sešívaní však nesložili zbraně, v samotném závěru vybojovali remízu 2:2 a připsali si první bod v aktuálním ročníku fotbalové Ligy mistrů.

Foto: Ferda Demir, Getty Images

Jakub Markovič ve druhém poločase podržel Slavii.

Článek
Fotogalerie

Rovná se po takovém průběhu remíza malému vítězství?

Určitě to tak musíme brát. Asi ne jako vítězství, to by bylo lepší, ale po hrozném začátku a celkovém průběhu, kdy jsme dostali dva rychlé góly, je bod zlatý. Jsem rád, že jsme nesložili zbraně. Fenerbahce nám darovalo gól, trochu jsme se vzchopili a nabrali sebevědomí. Alespoň nějaké body z Ligy mistrů máme.

Můžete popsat, co se stalo v úvodu zápasu, kdy jste už po 11 minutách prohrávali o dvě branky?

(Zamyslí se) Těžko říct. Pro mě to bylo poprvé, co jsem hrál před takto zaplněným stadionem a v takové atmosféře, kdy na nás fanoušci od začátku mohutně pískali. Pro mě osobně to bylo něco nového. Myslím, že pro spoustu dalších kluků šlo také o novou zkušenost. Je možné, že to v tom sehrálo trošku roli. Spíše si z takového zápasu musíme něco vzít. Nemůžeme začínat takhle, protože kdybychom nedostali dva rychlé góly, mohlo to celkově vypadat jinak.

Co s vámi udělal ten strašidelný úvod?

Samozřejmě, nic moc pocit. Není to nic příjemného, když takhle rychle prohráváte 0:2. Těší mě ale, že jsme bojovali dál a nenechali si to utéct ještě na větší gólový rozdíl. To už by byl průser.

Jak těžké je v takovou chvíli zahnat černé myšlenky?

Člověk si to nesmí pouštět do hlavy. I trenér nás k tomu vybízel, abychom na to nemysleli, pokud bychom dostali gól nebo dva. Pořád musíme hrát, jako by se hrálo za nerozhodnutého stavu. Jsem rád, že jsme nakonec byli odvážní.

S čím jste vlastně do zápasu šli?

V podstatě jsme se toho všeho drželi. Chtěli jsme méně nakopávat, hrát více odzadu po zemi a snažit se otáčet hru. Věděli jsme, že když hru dobře otočíme, budeme se do nich dostávat, což se i potvrdilo.

Už jste zmínil důležitý gól Lukáše Provoda, ale jak jste prožíval vyrovnávací trefu Pavla Kačora?

(Zasměje se) Tentokrát jsem za klukama neběžel. Proti Lens jsem tam šel, když jsme dali gól, a dopadlo to špatně. Tentokrát jsem raději zůstal na půlce a oslavil si to sám.

Koupíte mu jako kabina něco?

Je mladej, on by měl kupovat něco nám. (smích)

A co vám koupí za skvělé zákroky, které jste vytáhl?

Mě už kluci chválili. Jsem rád, že jsem mohl týmu takhle pomoct. Protože oni, co měli, tak buď z toho byly góly, nebo to šlo těsně vedle. Neměl jsem úplně prostor vytáhnout nějaký dobrý zákrok. Třeba ten první gól jsem měl na ruce, což mě mrzí.

Připravoval jste se nějak speciálně na střelce soupeře?

Věděli jsme, že budou střílet ze všech pozic, že jsou nebezpeční. Je jim v podstatě jedno, jakou nohou střílí. Zkrátka vysoká škola fotbalu. Proto hrají Ligu mistrů a jsou to jedni z nejlepších hráčů na světě.