Článek
Jako by už šlo o obehranou písničku. Dobrý výkon, mizerný výsledek. Sešívaní proti Arsenalu po první půli prohrávali 0:2, jenže po změně stran se nadechli k velkému náporu. Wiktor Nowak v závěru vykřesal naději na cennou remízu, vyrovnání už ale nepřišlo. Londýnský gigant si z Edenu odvezl všechny tři body.
Byl bod blízko?
(Usměje se.) Byl, nebyl… Někdy stačí krátký úsek, abyste vyhráli nebo remizovali. Za stavu 1:2 jsme byli třikrát ve vápně, ale nestačilo to. Logicky jsme ale udělali v zápase spoustu chyb, což samozřejmě vyplynulo z toho, s jakým soupeřem hrajete. Ale svým způsobem byl bod opravdu blízko.
Bylo výrazné zlepšení ve druhé půli zásluhou vašeho výkonu, nebo spíše polevení Arsenalu?
Od každého trochu. Podařilo se nám vstoupit do druhé půle tak, jak jsme chtěli do té první. Arsenal nás ale do ničeho nepouštěl, byl to od nich skvělý výkon. Individuálně jsme nebyli tak dobří a nechali jsme si vzít sebevědomí. Druhý poločas ukázal, že někdy zkrátka soupeř nechytne začátek a jede to samo. Vlétli jsme na ně a podařilo se nám i díky změnám v rozestavení a napadání udělat na hřišti chaos. Byli jsme agresivnější a soupeř neměl příliš času reagovat.
Chválit asi budete především Wiktora Nowaka a Oskara Kubiaka, že?
Určitě, patřili k tomu lepšímu v týmu. Oba hráli dobře. Wiktor patřil celý zápas k našim nejlepším hráčům. Oskar byl sice u gólu a v první půli jsme u něj viděli zbytečně velký respekt, ale vzal si naše slova k srdci a ve druhém poločase už byl všude. Byl nebezpečný a měl i gólovku na hlavě. Kluky musím pochválit, jak výborně se s nimi pracuje. Rychle se adaptovali na tým a předvádějí velice dobré výkony. Sledoval je tady trenér národního týmu, tak si myslím, že je nominace nemine.
Musel jste o poločasové přestávce zvednout hlas?
(Zamyslí se.) Trochu ano. Na jednu stranu moc dobře víte, s kým hrajete… Chyběla nám ale organizace. Byli jsme všude pozdě. Oni měli klid a pak je těžké, když vás neustále přečíslují. Do toho si Declan Rice naprosto skvěle chodí mezi stopery a je těžké pak ostatní hráče všude chytat. Především v křídelních prostorech jsme špatně dostupovali.
Co jste tedy změnili, že se obraz hry tak výrazně otočil?
Chtěli jsme to risknout. Dali jsme dva hráče do presinku nahoře, doplňovali jsme to ze stran. Šli jsme do tří stoperů a víc jsme se posouvali do stran. Hodně nám pomohl Mojmír Chytil, který řídil presink, klukům neustále ukazoval. Apeloval jsem na hráče, že je skvělá kulisa a musíme už jít do rizika, abychom lidem něco nabídli.
Před rokem jste s Arsenalem hráli také. V čem se oba zápasy lišily?
Řekl bych, že byly stejně těžké. Opírají se o stálice. Declan Rice je fenomenální hráč se vším všudy, okolo něj další. Vloni byl Mikel Merino nahoře, nyní Viktor Gyökeres, který víc trhal obranu a natahoval hřiště. Celkově jsou ale skvělí. Musím ale zmínit něco jiného.
Povídejte.
Když jsem koukal na jejich zápas s Liverpoolem, který nepustili do šance, a pak vidím nás, že jsme jim gól dali, mám z toho obrovskou radost. Proti nim není normální, že si někdo vytvoří takové xG, takový počet šancí. Vážím si toho. Hlavně jsem viděl, že zápas berou vážně, protočili jen pár hráčů, kteří jsou stejně v užší rotaci. Osu udrželi a v první půli jsem měl pocit, že proti lepšímu týmu jsme nestáli. Fakt to bylo těžké.
V čem konkrétně je Arsenal tak nepříjemný?
Vždy si najdou nějakou skulinku, kudy proklouznou. Umí si dokonale hrát s prostorem. Ten tým, je v uvozovkách, nechutný, nechcete proti němu hrát. Kdybychom totiž hráli s jiným týmem a měli to nastavení z druhé půle, tak bychom dali určitě víc gólů. Umí kouskovat hru, dohrávat zápasy. A jen díky nadlidskému výkonu našich kluků jsme je dostali do situací, které u nich nejsou běžné.
Zníte až nadšeně…
Slýchávám, že nejsou tak dominantní, ale porazit je? To je jak s Mikem Tysonem, kterého někdo třicetkrát vyzval a on třicetkrát vyhrál. Máme statistiky lepší, ale na to se zkrátka nehraje. Navíc u nich vidíte obří týmovost, všichni na sebe pracují, hrají jeden za druhého a záleží jim na výsledku.
Cítíte i přes další porážku, že jste v evropské konkurenci dál než před rokem?
(Usměje se.) Těžko se mi o tom mluví, když máme ze čtyř zápasů pouhý bod. Vystihuje to ta situace, kdy míč ležel na čáře. To je náš největší problém: dostat míč za čáru. Šancí totiž máme dost. Abych ale odpověděl, tak jsme nebezpečnější. Vloni jsme možná byli lepší ve standardkách a možná hráli líp dozadu.
Máte tedy pocit, že inkasované góly jdou na vrub defenzivy?
Takhle bych to nechtěl říct, ale první branka byla vyloženě laciná. Jednoduchým dlouhým nákopem se dostali dopředu a klíč je v prvním souboji, který prohrajeme. Byla to obrovská rána pro tým a oni se uklidnili. Souhlasím, že jsme dál, ale nesmíme nabízet takové situace. Věřím, že jsme na dobré cestě, protože síla týmu je velká.
V čem konkrétně jste se tedy oproti loňsku posunuli?
Pamatuji si na zápas na Interu, kde jsme dopředu téměř neexistovali. Načerpali jsme zkušenosti. Příště zase budeme lepší, věřím tomu. Máme teď lepší zbraně nahoru. Především díky driblinku získáváme lépe území. Je tam větší rychlost nahoře. Musíme toho ale využít. Trefit lépe zařízení. A jak stále opakuji, fotbal se rozhoduje v boxech.
Je výkon proti Arsenalu příslibem do dalších zápasů? Věříte, že by se konečně mohla zlomit černá evropská série?
Doufám v to! Musíme se poučit. Oni chvilku polevili, my jsme je potrestali a zatlačili. Když si ty věci ukážeme, určitě nám to pomůže. Kluci umí hrát, jdou se porvat. V téhle soutěži ale musíte být efektivní a vzadu dělat minimum chyb. Třeba Mubarakovi Suleimanovi to dnes nevyšlo, ale vím stoprocentně, že další zápas bude zase výborný. Máme dobré pasáže, což je klíčové. Jen si pořád lámeme hlavu, proč jsou druhé poločasy od nás tak rapidně lepší. V první půli se dostáváme hůř do zápasu emočně. To musíme zlepšit a pak nás to odmění.
