Článek
Linec (od našeho zpravodaje) – Jen pár metrů od stadionu v místní kavárně si už objednává německy. Když ho pozná jeden z fanoušků, ochotně ho pozdraví, usměje se a neodmítne ani společnou fotografii. Kryštof Daněk se v rakouském Linci zabydlel. Jen s němčinou stále trochu bojuje. „Učí se mi těžko. Moc mi to nejde. Asi nebudu úplně studijní typ,“ směje se.
Ve městě na břehu Dunaje je ale spokojený. Po snové sezoně, během níž LASK oslavil historický double, si nyní užívá Ligu mistrů. Za sebou má gólovou přestřelku s Liverpoolem (3:6), před sebou zase vysněný souboj s Realem Madrid. Na anglického giganta, který do Lince přivezl své největší hvězdy, bude ještě dlouho vzpomínat.
V milionářské soutěži už jste za Spartu nastoupil, ale v základní sestavě Lince je to přece jen něco jiného, že?
(Usměje se) Jednoznačně! Konečně jsem mohl nastoupit od začátku, postavit se tam na hymnu a užít si to se vším všudy. Navíc Liverpool je opravdu gigant. Takový zápas si každý užije, byť se prohraje 3:6. Člověk se z toho zpětně snaží vzít jen pozitivní dojmy.
Věděl jste, že proti vám nastoupí hvězdy nejvyššího kalibru. Svazovala vás nervozita?
Spíš bych řekl, že jsem byl natěšený. Jako celý tým jsme neměli co ztratit. Když prohrajete, tak prostě prohrajete. Důležité bylo, jaký dojem zanecháme. Musíte si neustále věřit a nebýt z toho po… To nikam nevede.
Přišlo tohle vnímání až se zkušenostmi?
Mám to nejspíš odjakživa. Záleží dost na tom, jestli cítíte důvěru od trenéra. Když ji máte a víte, že jste dobře připravený, nervozita není tak velká. Trénuju dobře, takže si musím věřit.
Z rakouské bundesligy je to asi velký skok do Ligy mistrů, že?
(Rozesměje se) Dokonce bych řekl obrovský. Osobně, když porovnávám českou a rakouskou ligu, tak říkám, že jde o dost podobnou úroveň. Týmy jsou si kvalitou rovné. Jakmile ale člověk vkročí do Ligy mistrů, laťka se neskutečně zvedá. Však jste viděl ten kolotoč…
Může se to změnit?
Těžko. Vidíte třeba na Slavii, která má problém se těm soupeřům kvalitou vyrovnat. Vnímám, že je to realita. V Česku ani Rakousku nemáme tak kvalitní týmy, abychom pravidelně poráželi takové giganty, jako je Liverpool a další.
V Lize mistrů vás čekají další slavní soupeři. Máte nějaký vysněný klub, proti kterému byste si chtěl zahrát?
Máme tam ještě Real Madrid, což je asi úplně nejvíc, co si člověk může zahrát. Za to jsem hrozně rád. Já osobně jsem fanoušek Bayernu, ale říkal jsem si, že ten hraje tak náročný fotbal, že bychom si proti němu možná ani neťukli a nedotkli se balonu. S losem jsem byl hodně spokojený. Zahrát si venku proti Realu Madrid je podle mě asi nejlepší fotbalový zážitek, jaký může člověk zažít.
Do Lince jste přišel ze Sparty. Cítil jste, že je potřeba odejít?
Určitě, chtěl jsem jít pryč. Věděl jsem, že přes Spartu cesta zkrátka nevede. Potřeboval jsem zkusit něco nového, najít důvěru a být někde, kde budu vědět, že dostanu šanci. Jsem rád, že jsem ten krok udělal.
Čím si vysvětlujete, že ve Spartě nikdy pořádná šance nepřišla?
Na to se těžko odpovídá. Sparta má obrovský kádr s dobrými hráči. Konkurence tam je obrovská. Navíc v době, kdy všechno šlapalo a hráči jako Lukáš Haraslín nebo Veljko Birmančevič měli formu, bylo nesmírně složité se přes ně dostat. Zvlášť když jsem v té době měl nastupovat na stejných pozicích. A osobně nejsem typ hráče, kterému by stačilo chodit na dvacet minut. Chtěl jsem být někde, kde můžu týmu dát všechno.
V závěru angažmá na Letné jste byl hodně kyselý, že?
Tak bych to určitě neřekl, nejsem ten typ. Snažil jsem se, dělal jsem maximum i v tréninku. Pořád ale tak nějak věříte, že šance přijde. Občas jsem nějaký zápas dostal, ale pak už jsem viděl, že byť zahraju dobře, stejně nedostanu víc šancí. Nikam to nevedlo. V tu chvíli se to logicky kousalo hůř a hůř.
Odcházel jste tedy s pocitem hořkosti?
To určitě ne. Spartu sleduju a mám tam spoustu lidí rád. Udělal jsem si tam hodně nových kamarádů a cítil jsem se dobře. Jen se to zkrátka neshodovalo s fotbalovou stránkou, kterou jsem v mladém věku chtěl rozvíjet. Člověk přece hraje fotbal, aby byl na hřišti a ne seděl na lavičce.
Pokud Spartu sledujete, tak jistě víte, že současné rozestavení s klasickou desítkou by vám zřejmě vyhovovalo.
(Usměje se) Máte pravdu. Ono se to ale mění každého půl roku. Ve fotbale je normální, že přicházejí noví trenéři a s nimi i jiná taktika. Sparta podle mě hraje sympaticky, líbí se mi křídla. Karabec hraje ve formě a rozhodně bych tak Spartu ještě nepodceňoval. Věřím, že na Slavii bude šlapat.
Když jste odcházel ze Sparty, měl jste i jiné nabídky než z Lince?
Ano, těch týmů z Česka bylo víc, třeba Olomouc i Liberec. Ale já jsem si v tu chvíli říkal, že si na zahraničí počkám, pokud ta možnost přijde. Měl jsem oporu v mé agentuře Sport Invest, nastavili jsme si směr a šli po něm společně. Nakonec to vyšlo a vyplatilo se. Jsem opravdu pyšný na to, co jsme tady minulou sezonu dokázali. I když teď máme pár horších zápasů, věřím, že tým je silný. Nemůžeme usnout na vavřínech a věřím, že i tahle sezona může být úspěšná.
Očividně jste vy i klub spokojení, když se hostování proměnilo v trvalý přestup.
Po úspěšné sezoně se to nabízelo. Byl jsem rád, že Linec opci uplatnil. Já osobně jsem neměl chuť něco měnit. Věděl jsem, že budeme hrát o evropské poháry v čele s Ligou mistrů, což se nám nakonec zázrakem podařilo. Navíc vnímám, že Linec je ideální i pro můj rozvoj do budoucna.
A vám osobně rakouská liga vyhovuje?
Cítím, že každým rokem rostu a zlepšuju se. Navíc jsem v dobrém týmu, který má za sebou velmi úspěšnou sezonu. A jestli mi sedí víc česká, nebo rakouská liga? Každá je v něčem lehčí a těžší. Ve výsledku jsou si ale dost podobné.
Zmiňujete důvěru od trenéra. Jak aktuálně vnímáte svou pozici v týmu?
Myslím, že je dobrá. Hrajeme dvě soutěže a trenér se snaží sestavou rotovat. Většinou to tedy je tak, že hraju jeden zápas a pak si sednu. Chápu, že je potřeba rozložit síly, protože nás čeká náročný program. A ono občas si sednout na lavičku není na škodu. Člověk si odpočine a pak je zas stoprocentně připravený.
Jak Linec aktuálně žije fotbalem?
Všichni si užívají, co se teď děje. Máme skvělou atmosféru při zápasech, v klubu všechno šlape. Tým zvedl nový trenér a hodně nám pomohla úspěšná minulá sezona. Lidé dlouho čekali, protože LASK vlastně nikdy nic nevyhrál. Fanoušci fotbalem žijí, poznávám to i ve městě, když někoho potkám a hlásí se ke mně.
Stadion je dost podobný Edenu, a to i atmosférou. Souhlasíte?
To srovnání opravdu sedí. Je to tady hukot. Když jsem poprvé nastoupil, hodně mě překvapilo, kolik lidí je v kotli.
O ultras LASKu se ale ví, že jde o poměrně tvrdé chlapíky. Přišla i nějaká negativní zkušenost?
Vyloženě osobní nemám. Je ale pravda, že minulou sezonu jsme nezačali dobře a chvíli to bylo divoké. Osobně jsem ale žádný extrémní tlak necítil. Spíš se to všechno obrátilo v dobré a fanoušci pak při nás stáli.
V kabině máte i bývalého soka ze Slavie Mosese Usora. Jaké spolu máte vztahy?
Skvělé. Oba sledujeme českou ligu. S Mosesem si ze sebe děláme srandu a když je derby, koukáme společně a pak si ho hodnotíme. Furt se zdravě špičkujeme.
Když už jsme u českého fotbalu, zmínil jste Adama Karabce, který se na reprezentačním srazu zranil. Je to šance pro vás i směrem k národnímu týmu?
Takhle se na to nedívám. Spíš jsem ho sledoval, jak se mu daří. Stal se kapitánem Sparty, což mě upřímně překvapilo. Klobouk dolů, protože v jeho věku je to skvělý úspěch. Myslím, že ve Spartě má velmi silnou pozici, kluci ho berou a všechno si rozhodně zaslouží. A jestli jsme v reprezentaci na stejné pozici, vůbec neřeším. Když člověk chce být v nároďáku, musí si to zasloužit výkony na hřišti. Když budu lepší, tak tam budu.
Během poslední reprezentační pauzy jste měl volno. Nechtělo se vám ale spíš do Prahy na sraz?
(Usměje se) Tak to si pište. Byl jsem v širší nominaci a věděl jsem, že možnost existuje. Nakonec na mě ukázáno nebylo. Nedá se nic dělat. Rozhodnutí trenéra člověk musí respektovat a bral jsem to tak, jak to je. Aspoň jsem si užil volno a mohl si odpočinout.
Byl s vámi někdo z reprezentačního realizačního týmu v kontaktu?
Ne, nikdo. Žádný telefonát jsem nezaznamenal. Počítám, že v případě reálné nominace by se někdo se mnou spojil.
Před mistrovstvím světa jste také vypadl z nominace. To musela být ještě větší rána, zvlášť když se vám v Linci dařilo.
Byl jsem na jednom srazu těsně před mistrovstvím světa, z čehož jsem měl velkou radost. Vlilo mi to novou krev do žil. Říkal jsem si, že už bych v reprezentaci opravdu mohl být, že se to může podařit. Pak ale přišlo mistrovství světa, došlo ke změně trenéra a nominace se poskládala jinak. Mrzelo mě to moc. Bylo to samozřejmě mistrovství světa. Pro Česko je hrozně těžké se tam dostat a klukům se to nakonec přes play off povedlo, což byl velký úspěch. Mrzelo mě, že jsem u toho nebyl.
Cítíte teď větší šanci pod novým trenérem Santim Deniou, který očividně chce sázet na mladší a technické hráče?
Když jsem sledoval reprezentační zápasy, přišlo mi, že to herně vypadalo lépe. Samozřejmě pravá zkouška přijde i proti vyrovnaným soupeřům, se kterými budeme muset vyhrávat. Ale ten fotbal byl určitě lepší, někam se posunul a mně osobně je sympatičtější než předtím.
Na novou éru národního týmu se vám tedy koukalo dobře.
Určitě. Dlouhodobě se u nás hraje jednodušší fotbal. Občas se říká, že na něco jiného třeba ani nemáme hráče. Ale bylo vidět, že si trenér teď vybral typologicky takové hráče, kteří na to mají. Dal jim volnost hrát a podle mého oka to hned vypadalo lépe. Fotbal byl mnohem koukatelnější než předtím.
Zkoušel jste se u svých kamarádů vyptávat na atmosféru v kabině?
Vyloženě jsem se takhle nezajímal. Že bych někomu volal a vyptával se, to ne. Ale slyšel jsem, že kluci říkali, že atmosféra byla fajn. Ty první výkony byly dobré. V posledním zápase už bylo vidět, že toho mají dost. V tak krátké době odehrát tolik těžkých zápasů není jednoduché. Proti takovým soupeřům musíte hrát na 110 procent, abyste vůbec mohli na něco pomýšlet. Ale ohlasy byly podle mě dobré.
V listopadu přijde další reprezentační sraz. Je tam ten červíček v hlavě, že by nominace konečně mohla přijít?
Jo. Věřím tomu, že když teď odehraju co nejvíc zápasů, budu hrát dobře a třeba přidám nějaký gól nebo bod, tak se ty dveře můžou otevřít.
Když na chvíli opustíme fotbal. Sedl vám život na severu Rakouska?
Je fakt, že je to hodně průmyslové město, ale i Linec má svá hezká místa. Všechno, co potřebuju, tady mám. Nemůžu si stěžovat.
Jak trávíte volný čas?
Mám tady jednoho velmi dobrého kamaráda v týmu, brankáře Lukase Jungwirtha. Trávíme spolu hodně času. Občas zajdeme na golf, na kafe nebo na oběd. Máme takovou partu, se kterou hráváme karty. Takže si vždycky najdu, co dělat. Zásadní čas zabírá ale samozřejmě fotbal a vše kolem něj. Umím si však udělat i čas, kdy si jen pustím seriál a úplně vypnu.
Nepotkáváte se v online světě i s Pavlem Šulcem, který je vášnivým hráčem?
(Rozesměje se) Ne, s ním ne. Ale oba hrajeme stejnou hru League of Legends, takže možná se tam někdy potkáme.
Mimo hraní na počítači, najdete si čas i na jiné sporty?
Byli jsme si zahrát padel, který je teď moderní. Za mě jde o super zábavný sport. Během sezony je ale těžké to kombinovat s fotbalem. Když máte dva dny na odpočinek a hned je zápas, tak není moc prostor na jiné aktivity. V létě nebo během volna je ale jednodušší zajít právě na padel nebo golf.
Rakousko je královstvím lyžování. Vy ale na zimní sporty můžete asi zapomenout, že?
Do Alp jsme jezdili už s našima. Lyžování mě vždycky bavilo, ale kvůli fotbalu je to teď těžší. Máme to samozřejmě zakázané a přiznám se, že mi svah chybí. Na tajňáka by to bylo riskantní.
Rodina za vámi z Olomouce jezdí?
Mají to daleko, ale když můžou, tak přijedou. Vážím si jich za to, protože nejde o samozřejmost. Rodiče mají hrozně moc práce, ségra zase studuje práva. Stejně jako oni sem, ale i já jezdím za nimi. Během reprezentační pauzy jsme měli dva volné víkendy, tak jsem se vždycky otočil do Česka. Rodina i kamarádi mi moc chybí, to si pak člověk s nimi užívá každý moment.
Kdo je vaším největším fanouškem?
Momentálně bych řekl, že asi táta. Dřív to byl určitě děda. Ten vždycky sledoval fotbal, možná si moje zápasy pouštěl i ze záznamu.
Když mluvíte o dědovi, říkáte si někdy, že vás teď sleduje shora a je na vás pyšný?
Stoprocentně. Ty úspěchy jsou velké. Když člověk hraje Ligu mistrů, je to opravdu skvělé. Blízcí lidé mě sledují, mají z toho radost a jsou pyšní. Jsem rád, že toho můžu být součástí.
Máte kolem sebe naopak i někoho, kdo vás dokáže lehce uzemnit?
(Rozesměje se) Mamka mě občas dokáže překvapit svým hodnocením. Se vším je rychle hotová, ať už pozitivně, nebo občas negativně. A pak samozřejmě i kamarádi, ti si ze mě dělají srandu, že by tady mohli hrát taky. Popichování ale k životu patří.
