Článek
„Mistrovství světa je pro každého, kdo má rád fotbal, obrovská událost. Už jako dítě jsem sledoval všechno kolem turnaje, a to mě nikdy neopustí. Nejvíc se těším na střety různých fotbalových kultur, je strašně zajímavé sledovat rozdílné styly hry i mentalitu,“ těší se 45letý trenér, jenž na šampionátu neočekává tak intenzivní fotbal jako v klubové sezoně. „Spíš bych to viděl na hodně taktické a strategické zápasy. Na druhou stranu některé konfrontace mohou být opravdu výjimečné a velmi zajímavé,“ dodává Holoubek.
Nad otázkou, jaké vidí šance českého týmu při MS, se chvíli zamýšlí. „My Češi jsme silní v tom, že umíme vytvořit skvělý kolektiv, který táhne za jeden provaz. Když se semkneme, můžeme být velmi nebezpeční. To je podle mě naše největší síla. Vždycky do toho dáme srdce, bojovnost a někdy nám pomůže i trochu štěstí. Myslím si, že právě týmovost bude hlavní charakteristikou našeho mužstva,“ uvažuje Holoubek.
„Mám obrovský respekt k trenérovi Miroslavu Koubkovi. Je erudovaný, zkušený a přesně ví, co dělá. Věřím, že mužstvo připraví tak, aby mohlo dojít daleko,“ líčí Holoubek. Zvláštní vazbu má na současného Koubkova asistenta Jana Suchopárka, společně v době covidové pandemie vedli národní tým při utkání Ligy národů ve Skotsku. „Když máte v realizačním týmu Honzu Suchopárka, tak je pravděpodobnost úspěchu snad devadesát devět procent. Když je někde on, mám pocit, že se vždycky dostanete ještě dál, než čekáte,“ prozrazuje.
Suchopárek zůstává tak trochu mužem v pozadí. „Honzík je člověk, který nemá potřebu se výrazně ukazovat. Nevyhledává pozornost, spíš si poctivě dělá svoji práci a dává do ní úplné maximum. Myslím si, že právě takoví lidé bývají často nejúspěšnější. Když něčemu obětujete všechno, většinou vás to někde odmění. A já věřím, že tou odměnou může být i úspěch reprezentace na mistrovství světa.“
I když je už čtvrt roku bez trenérské práce, některé nabídky k němu přicházejí. „Současná situace mi trochu otevřela ruce a můžu se takhle v televizi podílet na mistrovství světa. Jsem člověk, který nechce jen sedět doma. Mám v sobě pořád spoustu energie a nejvíc by mě bavilo někde trénovat. Neříkám ale, že to musí být jen role kouče. Zajímá mě i práce kolem vedení klubu nebo nějaká jiná pozice, třeba u mládeže. Člověk i hledá, co by ho mohlo posouvat dál,“ uzavírá Holoubek.
