Článek
Když vidí Sigmu v televizi, nohy mu pořád cukají, ale už se proměnil jen v jejího fanouška. Hrát bude jen na nižší úrovni. „Nabídky z vyšších soutěží jsem měl, ale nejde jen o fotbal, důležité jsou i ty věci okolo. Je to o zdraví, o cestování, toho už bylo dost," vysvětluje, proč se dohodl na působení v klubu z Přední Kopaniny. „Je jasné, že Sigmě budu vždycky držet palce. Byl jsem tam od šestnácti let a zažil tam super partu," vzpomíná.
Pokud se chtěl vyhnout dalekému cestování, je pro něj přebor v hlavním městě ideální soutěží. Přezdívka „tramvajová liga" mluví za vše. Soupeři se během pár okamžiků dopraví do areálu rivala. „Když jsem hrál v Kazachstánu, tak jsme jednou jeli na zápas dva a půl dne. To člověk může jen jíst a spát," směje se zážitku, který už jej nejspíš nepotká.
Poslední zahraniční zkušenost mu pak vynesla titul mistra Evropy v malém fotbale. I tyhle vzpomínky mu z paměti jen tak nezmizí. „Byl to obrovský úspěch. Poznal jsem celou řadu skvělých kluků. Byli jsme taková rodina a šli si za svým snem," vypráví.
Z Ukrajiny odjížděli Češi jako vítězové jen pár dní poté, co Kyjev opouštěla v emocích po vyřazení v předkole Ligy mistrů pražská Slavia. „Každý viděl, co se tam stalo. Náš úspěch byl takovou satisfakcí za ten zářez, i když se bavíme o dvou různých světech," dodává.
Teď už ale bývalý ligista „zařezává" na Přední Kopanině, kde už v minulosti hrála celá řada ligistů. Od současného kouče Klokanů Martina Haška, přes Tomáše Poláčka, Tomáše Pešíra či Michala Pospíšila. „To u mě ale nehrálo roli. Našel jsem společnou řeč s trenérem a taky se mi líbily ambice klubu."
