Pohárová pohádka. Prvoligovému týmu dal gól bomber z 1. A třídy

Označením kanonýr leckteří plýtvají, na Burýška ale sedí naprosto perfektně. Vždyť v minulé sezoně za Střešovice nasázel ve třiceti utkáních těžko uvěřitelných 51 branek, čímž si vysloužil posun o tři soutěže výše. Obrany v A třídě pravidelně deptal řádnými gólovými příděly, hned třikrát v ročníku zapsal čtyři góly v jednom utkání, k tomu přidal pět hattricků. I proto na něj v létě ukázala Admira.

Bližší zkoumání nádherného příběhu Burýška ale odhaluje další zajímavosti. Ještě nedávno byl totiž jen obyčejným univerzálem, který do míče čutal pro zábavu a jakých v nižších soutěžích běhají snad tisíce. „Já ani nebyl útočník, góly jsem moc nedával,“ odkryl forvard Admiry svoji minulost.

„V mládí jsem hrával vše kromě útoku, což je takové paradoxní,“ vysvětloval. „Ve Střešovickém béčku jsem začínal na defenzivním záložníkovi, až poté jsem se postupně propracovával nahoru a nakonec našel místo na hrotu,“ prozradil Burýšek, že jeho střelecké schopnosti zůstávaly až donedávna naprosto skryty.

Ale upřímně, těžko se tomu věří. Vždyť v pohárovém duelu s Jabloncem naskočil do hry krátce po pauze a už po pěti minutách na place se prosadil stylem, za který by se nestyděli ani ostřílení ligoví bombeři. Našel si centr z levé strany, položil se do něj a parádní rybičkou rozpoutal gejzír radosti domácích fandů. Ač se jednalo pouze o čestný zásah, neboť favorizovaný Jablonec, hrající téměř v plné palbě, v tu chvíli již vedl o čtyři branky, celá Admira a obzvláště Burýšek na něj budou zajisté dlouho vzpomínat.

Což bylo evidentní i z pozápasového vyprávění samotného hráče. Jen těžko skrýval úsměv, i když konečná porážka 1:5, která plně odpovídala papírovým předpokladům a střetu třetiligového celku s prvoligovým, ho samozřejmě mrzela. „Ty emoce jsou trošku hořkosladké, takhle prohrát není nic příjemného. Na druhou stranu je to pro mě i zážitek, je super pocit, že si můžu poměřit síly s prvoligovým týmem. Za život jsem si moc proti ligovým fotbalistům nehrál,“ vzpomínal Burýšek.

Ten v mládeži strávil nějaký čas coby hráč pražské Dukly, načež se přesunul do Motorletu, kde si prvně ozkoušel dospělý fotbal, převážně v rezervním týmu. V roce 2019 přestoupil do osudových Střešovic, kde se za první dvě, covidovými opatřeními zkrácené sezony, prosadil pouze třikrát. V ročníku 2021/22 už devatenácti góly i díky posunu v sestavě konečně naznačil do té doby neznámý útočný potenciál, a dále už to znáte. 51 branek a laso z Admiry, za níž teď pálil proti prvoligové defenzivě.

Burýšek je jedním z mála hráčů v republice, kteří mohli v tak krátkém časovém sledu v soutěžních utkáních vyzkoušet dvě diametrálně odlišné konfrontace. Nejprve s amatérskými celky, působícími v šesté nejvyšší soutěži, a poté s prvoligovým soupeřem. „Rozdíl je to obrovský, mnohem více se běhá,“ přiznal bez výmluv. „V A třídě jsem si mohl na hrotu odpočinout, tady musím pořád zavírat nějaký prostor, případně být v náběhu. Je vidět, že i když je Jablonec na spodku tabulky, je na tom mnohem lépe než my, i fotbalově.“

Naštěstí pro Burýška, který si na živobytí vydělává coby burzovní makléř, jej alespoň gól prvoligistovi nepřijde nijak draho. „Pokuta snad žádná nebude. Zápisné už jsme měli, takže jsem jako nováček platil,“ culil se střelec, jenž napsal možná jeden z nejkrásnějších příběhů letošního ročníku MOL Cupu. A přesně kvůli takovým bude pořádání pohárové soutěže vždycky mít smysl.