Článek
„Pánové, do maskérny!“ vzkazuje produkční filmu Vyšehrad Třy směrem k Bednářovi s Rajnochem a hned je vybízí k následnému nástupu na plac.
Na fotbalovém stadionu v Pardubicích, kde probíhalo ve středu odpoledne veřejné natáčení filmu, oba bývalí reprezentanti obuli kopačky a chopili se role profesionálních herců.
Natáčení filmu Vyšehrad Třy, zleva Jan Rajnoch, Roman Bednář, Patrik Berger a Václav Kadlec
Jak náročné je přepnout z role expertů, bývalých profíků či trenérů právě do role herců?
Roman Bednář: Určitě je to jiné. Právě proto i do těch věcí jdu, protože hrát před kamerou napůl sám sebe, ale zároveň něco přikrášlovat, mě vyhazuje z komfortní zóny. Občas jsem nervózní, což se mi úplně často nestává. To je také důvod, proč mě to baví.
Jan Rajnoch: Je to určitá zkušenost. Úplně jiná, než běžně zažíváme. Mám to dost podobně jako Roman. Živé vysílání ve studiu mi vadí rozhodně méně, tam už nervozitu nepociťuji. U filmu na vás kouká celý štáb a neustále si říkám, jestli nemůžu něco pokazit. S Romanem máme na hřišti více fotbalových věcí, ale stejně akci opakujeme dvacetkrát.
Není to únavné?
Rajnoch: To by mohl vyprávět spíše Roman, který měl při natáčení třicetimetrový náběh, a zahrát to je náročné. Určitě to zvládneme lépe než herci, ale stejně to není jednoduchý. Pak už se samozřejmě zapojí i únava. Určitě nás ale natáčení baví. Pracujeme se skvělými lidmi.
Bednář: Ano, rozhoduje i atmosféra při natáčení. Někdy čekáme hodinu, než se něco stane, ale furt je sranda. Celý štáb, komparz i herci. Nikdy se nenudíme.
V roli expertů jste sami za sebe. Jak moc je to autentické právě při natáčení filmu?
Bednář: Furt je to role. Něco ale autentické je. Jsme fotbalisti, takže fotbalové věci jdou přímo z nás. Pak máme ale pár slov, a byť bychom to ve skutečnosti řekli jinak, tak musíme jet podle scénáře. Je to tedy takové půl na půl, fikce spojená s realitou. Ideální…
Rajnoch: Hodně záběrů je nacvičených, což si vzal na starosti Roman. Jako trenér zná veškeré situace a ví, jak se trénují. Občas tam něco upravíme a Roman se do toho vrhl opravdu s vervou. Nejlepší je, když zápas normálně probíhá, ale chápeme, že se musí jet podle scénáře. Furt jde o komedii. Bedýnka ale teď připravuje tréninkové i zápasové scény, má toho hodně.
Bednář: Kuba Štáfek mě do toho naverboval. Nevadí mi to a zhostil jsem se toho nejlíp, jak jen umím.
Rajnoch: Nakonec bude Roman v titulcích nejen jako herec, ale i jako technický poradce. (rozesměje se)
Mimo film jste se ale zhostili i reálného vedení Vyšehradu.
Bednář: Všichni jsme s tím počítali. Měli jsme hodně natáčecích dnů a první týdny jsem byl v klubu míň. O kluky bylo ale postaráno díky Jardovi Klímovi. Je pravda, že můj nástup byl takový prodloužený, ale s tím jsme do toho šli. Počítali jsme s tím, že natočíme film a pustíme se do fotbalu.
Jak to zatím vypadá?
Bednář: Zhostili jsme se toho dobře. Pracujeme na detailech. V klubu byla už předtím dobrá atmosféra, fungujeme jako rodina. Bereme si s sebou děti a práce nás baví. Jedině musím říct, že s námi fanoušci musí mít i kvůli filmu větší trpělivost. Věřím, že výsledky se časem dostaví, jsme teprve na začátku.
Rajnoch: Skočili jsme do toho právě přes bývalého šéfa klubu Jardu Klímu. Už jsem zmiňoval realitu a fikci a nás napadlo to všechno spojit. Jak to bude fungovat dál, je ve hvězdách, ale zatím fungujeme takto.
Počítali jste s velkými změnami?
Rajnoch: Právě že vůbec. Áčko postoupilo do čtvrté ligy a nechtěli jsme přivádět mraky hráčů. Zaprvé to není ani možné kvůli finančním možnostem a zadruhé si kluci zasloužili postup a zaslouží si vyzkoušet si i čtvrtou ligu. Myslím, že oba s Romanem rádi pracujeme s mladými hráči. Máme spoustu kluků, kteří tuhle soutěž nikdy nehráli. Čtvrtá liga je zkrátka něco jiného než kraj a to teď poznávají.
Bednář: Řekli jsme si, že všechno nějakou dobu trvá. Mladí kluci mají právo pět, sedm zápasů na to, aby se na soutěž adaptovali.
V souvislosti s Vyšehradem se skloňuje pojem českého Wrexhamu. Je pro vás tento anglický projekt příkladem, jak se to dá dělat?
Bednář: Podobné je to v tom, že chceme vzít klub s potenciálem a třeba s ním někam dojít. Je ale potřeba se na to dívat reálně. Wrexham každý půlrok rval strašlivé peníze do klubu. My to dělat nechceme a pravděpodobně ani nebudeme. Máme vytyčené reálné cíle. S áčkem chceme udržet soutěž, hrát ideálně v klidném středu. S béčkem chceme letos postoupit, protože si myslíme, že by měl hrát výš než v sedmé lize.
Jaké jsou tedy nejbližší cíle?
Bednář: V zimě už doufáme, že budou vyřešeny nějaké věci a třeba kádr doplníme. Chybějí mi v něm zkušenější hráči. Musíme se ale teď adaptovat na soutěž a podívat se, kde máme okna. Určitě to ale není tak, že budeme na sílu, právě jako tomu bylo ve Wrexhamu, tlačit postupy. Naopak to chceme dělat pozvolně, zlepšovat tým, herní výkon i jednotlivé hráče. Chceme jít správnou cestou.
Rajnoch: O nás s Romanem se ví, že jsme takoví bejci. Máme stejný pohled na fotbal, známe se strašně dlouho. Víme o sobě, jak chceme pracovat. Ve svých předchozích působištích jsme narazili na spoustu lidí s procesy, které se nám nelíbily. A teď máme možnost si to dělat po svém. Není to pak jenom o áčku. Plán není dostat Vyšehrad za každou cenu do ligy, jako to je jinde.
Na co narážíte?
Rajnoch: Nesouhlasím s tím, jak to funguje jinde, že se narvou peníze hlavně do áčka. Někdo se rozhodne, že chce mít klub v lize, nakoupí hráče a honí si na tom ego. U nás bude a je základem mládež. Vrátit fotbalu to, co dal on nám. Vést klub s přesahem, spojovat kulturu se sportem. Chceme, aby se lidi k nám chodili bavit, ať už jsou to chlapi, ženy či děti.
Bednář: Souhlasím s Rajnym. Jakmile se upnete jenom na výsledky, budete vždy nešťastný, protože nejsme kapela, abychom pořád vyhrávali. Může se podařit nějaké období, pak zase ne. Vždy ale chceme, aby na nás lidi chodili rádi, kluci rádi chodili na fotbal. A zároveň věříme, že když budeme trpěliví, tak se dostaví i ty výsledky.
Když jste zmiňovali, že vám chybějí zkušenosti, oba máte spoustu kamarádů z fotbalového prostředí. Mluvilo se o posilách v čele s Ondřejem Mazuchem či Václavem Kadlecem. Jak to aktuálně vypadá s hvězdnými příchody?
Bednář: Určitě jsme někoho zkušeného chtěli. Máme to nastavené tak, že nejde ani tolik o to, jak kvalitní hráči by to měli být, ale hlavně chceme dobrý charakter do kabiny. Máme mladé mužstvo a potřebujeme lídra. Samozřejmě i tahle jména padala, protože kluky známe a mohli bychom se o ně opřít. Jenže původně byla domluva, že přijdou do krajského přeboru. Tím, že Vyšehrad postoupil, tak kluci ví, že by tomu museli dát něco navíc. Možná je odradila i starší umělá tráva, kterou chceme vyřešit. Pořád ale nad jedním či dvěma jmény přemýšlíme.
Rajnoch: S Romanem jsme nejdřív říkali, že bychom ani nikoho nepotřebovali. Pak ale samozřejmě přicházely zápasy a hlavně výsledek 1:9 se Slaným je šílený. Kdo ten zápas ale viděl, ví, jak vypadal. Dokonce jsem si říkal jednu věc.
Pokračujte.
Rajnoch: Je ve mně myšlenka, že bych nastoupil. Snažím se chodit do tréninků a fyzicky jde opravdu o náročnou soutěž. Věřím, že někdo mého typu, kdo by to tam řídil, by pomohl. Myslím, že bych stačil. Teď se nebavím jen o mně, ale je to krajní varianta, o které uvažujeme.
Oba tedy uvažujete, že byste se zapojili?
Rajnoch: Naše zkušenosti jsou samozřejmě veliké. Nebudeme si nic nalhávat. Já vím, že bych to zvládl. Myslím, že i fyzicky. Udržuji se, hraji. Zkušenosti by se nám hodily a je to určitá varianta. Dáme ještě klukům nějaký prostor a uvidíme.
Bednář: Já tedy upřímně o tom neuvažuji. Mám to v sobě ukončené a nechci se stavět do role hrajícího trenéra. Chodím za legendy Sparty a za svou rodnou vesničku. Oba s Rajnym víme, že u mě by to nebylo dobré.
Rajnoch: Ano, to bych ani já nechtěl. A vidím v tomhle velký rozdíl u nás. Já to v sobě ještě ukončené nemám.
Nebude za vás nastupovat Jakub Štáfek alias Lavi?
Bednář: Tahle varianta je samozřejmě taky ve hře a neříkám ne! Kuba není špatný fotbalista. Měl by být ale spíš doplňkem, ne abychom to na něm stavěli. I pro lidi by to mohl být tahák, že Kuba nastoupí. My si z toho ale nechceme dělat srandu, muselo by to dávat smysl.
Rajnoch: Na druhou stranu máme B tým v sedmé lize a tam si myslím, že by to možné bylo. Pokud Kuba po natáčení filmu začne trénovat a chodit za rezervu, možné je všechno. Hlavně má u nás registračku, takže bychom nemuseli řešit ani přestup.
Nebáli jste se před příchodem do klubu, že by se na první pohled mohlo zdát, že jde o takovou šarádu?
Bednář: Vůbec ne! Bereme to vážně. Vyšehrad je závěrečný díl filmové série a mělo by tam i zaznít, že se ukončuje fikce se srandou a teď začíná realita. To je vše, co k tomu řeknu.
Rajnoch: Také jsem se nebál. Zaprvé jsme trochu exhibicionisté a pracujeme rádi před kamerami. A druhá věc je, že ať už bude majitelem kdokoliv, tak máme kolem sebe lidi, kteří ten fotbal reálně chtějí dělat. Chtějí vytvořit správný klub, který bude tvořit dobré fotbalisty a hlavně správné lidi, kteří půjdou příkladem pro ostatní.
Bednář: A když se vrátím k Wrexhamu, tak oba herci také dělali obrovské PR kolem celého klubu. Tým třikrát postoupil a přitom dělali skvělý marketing. Dříve se tohle nedělalo a taky z toho není šaráda, jak zmiňujete. Všichni berou Wrexham vážně, a proto si myslím, že je správné, když je balanc mezi fikcí, srandou a realitou.
Podobný marketing jako například v druholigovém Ústí nad Labem se tedy nedá očekávat?
Rajnoch: Podívejte ale na jejich sportovní stránku, nelze jim nic vyčítat. Mají mladý skvělý mužstvo a momentálně vedou druhou ligu. Mně se vlastně celkově líbí, jak to dělají. Marketing je jejich věc, někomu se líbí, jinému ne. Každopádně ale zaujme a popravdě já se na to vždy rád podívám.
S Vyšehradem je v historii mohutně spojován i korupční skandál. Jak důležité pro vás je tuhle nálepku rychle smazat?
Rajnoch: (Zamyslí se) Jasně, bylo to obrovské téma pro nás. Byly tady aféry a chceme očistit jméno klubu a ukázat, že to jde dělat čistě. Vyšehrad ale není jediný klub, který prošel aférou. Jednoznačně já i Roman jsme ale vždy bojovali za férovost. V našem klubu i v českém fotbale podobné praktiky kategoricky odmítáme a vždy proti nim budeme bojovat!
Bednář: Nechci a ani nemůžu nikoho moralizovat. Sám mám nějaké věci za sebou. Mám ale rád lidi, kteří si umí přiznat svoji chybu a udělají si z ní třeba srandu, poučí se a jdou dál. Když to berou jako životní zkušenost. Dneska si všichni hrají na dokonalost, a to jsou podle mě ti nejhorší. A hlavně…
Povídejte.
Bednář: Je potřeba vědět, že už všichni máme rodiny, děti. Jsme úplně jiní lidé, než jsme byli kdysi. Máme hodnoty správně nastavené a pořád to říkám dokola. Těším se na každý den, na jakoukoliv práci v klubu. S Rajnym budeme dělat všechno pro to, aby klub byl čistý, fungoval na správných hodnotách a všechny to bavilo.
Rajnoch: Souhlasím s Romanem. Každý máme nějakou minulost, já měl problémy s alkoholem a rozhodl jsem se s tím přestat. Máme teď daleko lepší nový život. Co bylo, to bylo. Byly to zkušenosti, které oba s Romanem teď můžeme prodat dál. Žijeme tady a teď. Čeká nás spousta práce a věřím, že díky trpělivosti dovedeme vše do správného konce.
