Článek
Už o víkendu se objevil na lavičce Wolverhamptonu, do domácího zápasu s Evertonem (2:3) ale nezasáhl. „Absolvoval jsem jeden trénink, takže bylo přirozené, že nebudu v základu. Chyběl čas na adaptaci. Při střídání v závěru už jsem byl nachystaný naskočit, ale zranil se levý bek a dopadlo to v posledních vteřinách jinak,“ líčí Krejčí.
Můžete popsat, jak uplynulé dny a hodiny vypadaly?
Bylo toho hodně. Rychlé, hektické. Jsem rád, že se mi podařilo splnit si jeden z velkých snů a cílů. Jsem rád, že je po všem. Objevilo se v médiích mnoho informací, což k fotbalu patří, ale moc mi nepomohly. Někdy situace nebyla taková, jak se psalo, ale ke konci už vše směřovalo k finále. Jsem rád, že mám klid, že všichni v blízkém okolí ví, jak to je. S klidnou hlavou se mohu soustředit na práci a naplno dělat to, co mě baví.
Prý jste si dával čas na rozmyšlenou.
Neváhal jsem ani chvíli. Spekulací bylo strašně moc. Jak říkám, nepomohly mi, a to z hlediska vysvětlování rodině a blízkým, že se věci mají jinak. Na rozmyšlenou jsem měl jeden den, do té doby nebylo nic na stole. Mezi kluby možná existovaly dohady, ale když bylo rozhodnutí na mně, vůbec jsem nečekal.
Jak reagovala partnerka?
Pozitivně. Je za mě ráda. Život je samozřejmě rozdílný, ale jde o to, jaké si to člověk udělá. Takové to pak má. (smích)
Byly kromě Wolverhamptonu i jiné možnosti, kam byste zamířil?
Nebyly. Moje situace byla Gironě nějak nastavená. Prodali by mě jen za určitou cenu. Nechci říkat, že jsem byl neprodejný, to je ve finále každý. Částka, kterou nabídli z Anglie, pak byla pro klub přijatelná.
Ve Španělsku jste působil rok. Nepřekvapilo vás, že nabídka přišla relativně brzy?
Od začátku angažmá jsem směřoval tak, že Girona je pro mě mezikrokem, abych mohl udělat další. Plní se mé sny a cíle. Vnitřně jsem doufal a věřil. Byl jsem mile překvapen, ale ne tím, že by se nabídka objevila rychle. Přemýšlel jsem tímto směrem.
Čím přesně vás Wolverhampton přesvědčil?
Důležité byly první kontakty s trenérem a sportovním ředitelem, kdy jsem zjišťoval, jestli jsem chtěný a jakým stylem. Udělalo to na mě dojem. Nabyl jsem přesvědčení, že chci krok udělat. Klubu se teď nedaří, ale cítím velkou energii a touhu to tak nenechat. Nové angažmá a Anglie obecně ve mně vyvolávají emoce, jaké jsem měl dřív.
Co tím myslíte?
Premier League na mě neskutečně dýchla. I když jsem byl jen na lavičce a zápas se nepovedl výsledkově, tak jak jsem nad sebou zpětně přemýšlel, celé utkání jsem se usmíval a byl šťastný z toho, co mě čeká. Viděl jsem po dlouhé době emoce, rozdíl v ligách je veliký. I tím, jak fotbal vnímají lidé okolo. To je mi bližší. Musím ještě navnímat herní styl, který je samozřejmě odlišný. Ale těším se na nové výzvy, top týmy i hráče.
Potěšila vás například i podpora ze Sparty?
Tomáš Rosický nebo Brian Priske se mnou prošli důležitou část kariéry, hodně jsem si od nich vzal. Jsem rád, že v nich mám oporu, že s nimi mohu kroky probírat a konzultovat. Rád si poslechnu názory lidí, kteří jsou se mnou spjatí a mohou mi ukázat i jiný pohled. Tady jsem měl jen pozitivní reakce a jen jsem si umocnil obraz, že jde o dobrý krok.
V neděli jste dokonce sledoval na Letné triumf 3:1 nad Zlínem.
Užil jsem si zápas a atmosféru. Vrátil jsem se vlastně poprvé od přestupu do Španělska. Kluci klání zvládli skvěle, rád jsem viděl staré tváře. Také fanoušci mě přivítali, to bylo hodně emotivní. Mám radost, jak Sparta hraje, jak se prezentuje, jaké má na startu sezony výsledky.
Co vlastně vaše číslo v Anglii? Zatím máte sedmnáctku, podobně jako Dávid Hancko v Atléticu Madrid.
Ještě čekám, možná přijde změna. Uvidíme, jak dopadnou poslední hodiny přestupového období. S Hancim jsme v kontaktu neustále a jsem rád, jak se mu vede. Vletěl do toho, hned v úvodním zápase se předvedl. Bude velkou osobností.
Do Prahy jste přicestoval na reprezentační sraz, v pátek hrajete kvalifikaci na MS 2026 v Černé Hoře.
Strašně jsem se těšil. Jak jsem byl v jednom kole, tak teď se vracím do prostředí, které znám. Hned jsem pocítil domovskou atmosféru. Víme, o co nám jde. Už se nemohu dočkat, až budeme zase všichni spolu na trávníku, až začne příprava na utkání.
Nejste jediný, kdo v poslední době změnil dres, třeba i Pavel Šulc s Adamem Karabcem, kteří se zkouší prosadil v Lyonu.
Potkal jsem je ve výtahu a těším se, až pokecáme. Věřím, že i pro ně jde o velký impuls. Všichni chtějí udělat krok dál. Například co se týče sebevědomí, může mít přesun jen pozitivní dopad.
