Článek
„Jako mladý kluk bych si přál hrát v takové aréně. Ale tenkrát byla jiná doba,“ zavzpomínal jednaosmdesátiletý Jiří Holík, trojnásobný mistr světa a rekordman v počtu startů v národním týmu (319). „Musím smeknout před zastupitelstvem, že arénu prosadilo a pustilo se do toho. O nové hale se v Jihlavě mluvilo asi dvacet let,“ připomněl dlouholeté diskuze.
Když viděl hotovou arénu poprvé, byl i dojatý. A z výsledku sedmiletých příprav a 26 měsíců stavební činnosti je nadšený. „Hala se mi moc líbí. Pro Jihlavu není ani velká, ani malá, rozměry jsou akorát,“ míní hokejová legenda. Připomněl také, že spousta jeho spoluhráčů a kamarádů z éry, kdy získal v červenožlutém dresu sedm mistrovských titulů, se nové arény nedožila.
Na hokejovém ledě nové arény by se Holík ve své době určitě rád sklouznul, 230 metrů dlouhý atletický ovál, který vyrostl přímo na střeše arény, legendárního útočníka nelákal. „Už vidím trenéra Standu Neveselého, jak by nás hned ráno hnal na střechu běhat, zaplaťpánbůh, že to za nás nebylo,“ glosoval se smíchem Holík.
Rukavice Jiřího Holíka v Síni slávy jihlavského hokeje
Na vzpomínky došlo také při otevření Síně slávy v útrobách nové arény. Vystavené jsou například jeho rukavice z první mistrovské sezony 1966/67 a dres s číslem 20 s vlastnoručním podpisem. U Jiřího Holíka ale tvůrci expozice při shánění artefaktů moc nepochodili.
„Doma mám jen pár fotek, já si na schovávání věcí moc netrpím. Kdy jsme něco vyhráli, ať už s Duklou, nebo nároďákem, pro mě bylo zlomových prvních dvacet, třicet vteřin po vítězství,“ vybavil si opojné pocity. „Teď už mám jen vzpomínky,“ dodal jedním dechem. Uznává ale, že pro síň slávy je to škoda. „Dokonce jsem vyhodil do popelnice svoje brusle. Už jsem si vyslechl, že jsem vůl,“ podotkl Holík s tím, že po čase mu došlo, že takové věci by měli sběratelskou hodnotu.
Při otevření síně slávy se sešli dva členové obávaného útoku Holík – Holík – Klapáč. „Dědek je tady, je na tom pořád výborně, i když je o tři roky starší než já,“ ukazoval na Jana Klapáče. Holíkův starší bratr Jaroslav zemřel už před deseti roky.
Jan Klapáč si návštěvu v Jihlavě užíval. „Dneska už je společenské a sportovní klima úplně jiné, my si tady jenom zavzpomínáme. Obdivuji, jak to dali dohromady. Poskytl jsem do síně slávy svoje chrániče a nárameníky, doma už nic nemám, hodně artefaktů jsem dal totiž do soukromého muzea v Lánech,“ zmínil Klapáč, dědeček Ester Ledecké.
Jiří Holík se svým spoluhráčem Janem Klapáčem v duklácké Síni slávy
Jiří Holík je stále aktivní a pořád se stará o golfové hřiště v Přísece u Jihlavy. „Ale už jsem zeťákovi řekl, že končím, v 81 letech už je toho na mě dost,“ zmínil šéfa českého volejbalu Marka Pakostu. Jedno velké přání ale legendární útočník stále má – aby Dukla postoupila zpátky do extraligy. Loňský vítěz druhé nejvyšší soutěže se však v nové aréně v prvních zápasech zasekl a z duelů se Zlínem, Třebíčí a Litoměřicemi vytěžil jen bod.
„Nebyl to zrovna šťastný úvod, ale to tak ve sportu někdy bývá. Doufám, že se vzpamatují,“ poznamenal Holík. „S tlakem se hráči musí vypořádat, jsou to profesionálové. Ale jestli postoupí už letos? To nedokážu říct, nechci předvídat, je teprve začátek sezony,“ odmítl prognózy. Baráž proti odpočinutému poslednímu týmu extraligy považuje za nešťastnou pro klub, který chce postoupit. „Mohly by ty podmínky trošku srovnat,“ poznamenal Holík.
Spolu s dalšími osobnostmi Dukly si užil ovace před vyprodanou arénu. A vhodil i slavnostní buly v duelu se Slavií. Ten už červenožlutí zvládli i k Holíkově spokojenosti.
