Jdeme na jedno! Zlatý kapitán prozradil, jak se Kometa chystala na sedmé zápasy

Jedním slovem tým. Parta. Jsem strašně hrdý na všechny kluky, na celý klub, na naše fanoušky, na naše rodiny, na celou tu komeťáckou rodinu. Každý si to zaslouží. Teď je u mě výstřik emocí…

Upřímně si myslím, že nám asi moc lidí nevěřilo. Jak v té sérii se Spartou, tak i v té s Pardubicemi. Soupisky soupeřů byly asi nabitější, ale my jsme důkazem toho, že jen o tom to není. Každý si to v hlavě nastavil přesně tak, jak měl. Přiznám se, že jsem z toho měl sám trochu obavy, ale o to víc jsem na ty kluky hrdej, jak jsme to všichni zvládli a jak jsme tomu systému věřili.

Sezona byla taková nahoru dolů, byly tam hrozné vlny. Zápasy, kdy se dařilo, ale i takové, kdy jsme prohrávali a já měl hrozně nervy, nebavilo mě to. Ale tím si asi musí projít každý. O to více mě těší, že jsme to dotáhli až na vrchol a dokázali jsme to.

Kamil je král, Kamil je král. Hrozně hodný člověk. Dnes před zápasem řekl větu z jedné písničky o tom, že „touha je zázrak, kámo, zázrak“, a já si myslím, že tenhle moment to všechno krásně vystihuje.

Je to masakr… Myslím, že ani jemu osobně nikdo moc nevěřil. Upřímně říkám, že ten plán byl jiný. Měl u nás zůstat Modrák (Jaroslav Modrý), jehož jsme měli všichni hrozně rádi a s týmem si sedl. Kamil měl být jeho asistentem, pak se stalo, co se stalo. Modrák to musel z rodinných důvodů přerušit. Myslím, že Kamilovi nikdo moc nevěřil, že by se do toho mohl po těch prvoligových sezonách dostat. I za toho chlapa mám strašnou radost, protože také on si to neskutečně zaslouží. Zápasy vždy hodně prožívá, má nervy a bylo úplně jedno, kolik jsme vedli, mohlo to být klidně 6:1, ale Kamil měl na střídačce stejně vždycky tep 250. Opravdu mě to těší i za něho.

Chodili. Samozřejmě chceme být i vzory pro děti, takže nikoho nenabádám, aby před zápasem pil pivo, ale… Před sedmým zápasem na Spartě jsme spali na hotelu na Žižkově. A najednou se venku sesypalo asi šestnáct sedmnáct lidí, že se jdeme projít. Tak jsme šli do Riegrových sadů. Bylo krásné počasí, dali jsme si tam každý jedno pivko, sedli jsme si na trávu a nasávali dobrou atmosféru. Tam se budovala parta. Není to o tom, že by si tam někdo dal deset piv. Pak jsme přišli zpátky na hotel, dobře se najedli a šli si lehnout. A v pondělí v Pardubicích jsme to zopakovali.

S panem Rulíkem jsem ještě nemluvil. Má to nastavené tak, že hráčům nechává prostor se soustředit na to, co se děje v klubu. To je super profesionální. Uvidíme, zda vůbec zavolá. Pokud ano, já se cítím super, zdravý, nic mě nebolí. Takže pokud o mě bude mít realizační tým zájem, rád do kempu přijedu a porvu se o místo v nominaci na mistrovství světa.

Nerad bych tyhle dvě věci srovnával. Vždycky jsem říkal, že nároďák je pro mě nejvíc, čeho jsem mohl v životě a v kariéře dosáhnout. Loňská zlatá Praha byla úplně odstřelená na Měsíc, ale tím nechci snižovat úspěch s Brnem. Nikdy jsem klubový úspěch nezažil, až teď. Navíc s tím, že mi připnuli na hruď „céčko“ po legendách, které ho nosily přede mnou. O to více si toho cením a je to pro mě krásná vzpomínka v kariéře.

I když jsem předtím céčko na dresu neměl, tak jsem si k tomu stejně v kabině dost řekl. Ale parta se tady udělala taková, že nebylo úplně nutné nějak moc zvyšovat hlas. Všichni věděli, co mají dělat, každý do toho dal sto procent a tohle je naše odměna.