Jihlavský brankář vysvětlil neobvyklý rituál. Ani ten však jeho týmu výhru nepřinesl

Ani druhé utkání baráže na litvínovském Stadionu Ivana Hlinky nedokázali mistři Maxa ligy z Jihlavy vyhrát. Beran při porážce 1:3 pochytal jen poloviční nálož střel než v pátek.

Přesto na sebe opět upozornil. Ve vyhroceném utkání posbíral čtyři trestné minuty za podrážení a nesportovní chování.

„Emoce k hokeji patří. Bez nich to hrát nejde, ale dneska bylo těžké je udržet v reakci na určité lidi. Dva tresty podle mě nejsou nic až tak zvláštního. Já se snažím odvést maximum pro tým a hledám všechny cesty, které by nám mohly pomoct k vítězství. Hráli jsme osm měsíců, abychom se dostali do téhle fáze sezony, proto teď nebudeme v ničem ustupovat,“ vysvětloval po zápase maskovaný muž Dukly.

Hned po prvním obdrženém gólu z hole Nicolase Hlavy dal emoce silně najevo rozhodčím. V oslabení chytil střelu Schmiemanna a následně byl přesvědčený, že skryl puk pod lapačku. Přesto se k němu dostal litvínovský útočník a otevřel skóre.

„U prvního gólu jsem si myslel, že jsem puk držel a že mi ho vysekli, proto jsem se hádal. V přestávce na kameře jsem to ale neviděl, takže to asi nemůžu správně posoudit,“ vysvětloval Beran.

Ten měl sice méně práce než v předchozím utkání, ale přesto se především v úvodu pořádně zapotil. Za celé utkání obdržela Dukla od rozhodčích hned 14 menších trestů a pořádně si osvojila hru v oslabení.

„První polovina zápasu byla hodně pracná. Skoro pořád jsme hráli v oslabení, chvílemi i tři na pět. Kvůli tomu to bylo i fyzicky náročné, ale zase jsem se udržel v tempu. Ve třetí třetině už jsme je tlačili a oni skoro nevystřelili, ale nedokázali jsme se prosadit,“ posteskl si Beran.

Pozorní fanoušci si už v pátečním utkání všimli, že má brankář nezvyklý rituál, který praktikuje při každé komerční přestávce. Tento čas se využívá k úpravě ledu. Brankáři si v tu dobu obvykle odjedou ke střídačce pro pokyny od trenérů nebo občerstvení a vyklidí prostor brankoviště, aby se odsud odmetl nahromaděný sníh.

Beran si místo toho ale klekne doprostřed předbrankového prostoru a uklízeče sem nechce za žádnou cenu pustit. V první třetině si s ním o tom promluvili rozhodčí a od té druhé už brankář poslušně brankoviště opouštěl.

„Já prostě nevidím důvod, proč by mi museli uklízet brankoviště. Mně vyhovuje chytat, když tam mám víc sněhu. Ať si to klidně urolbují kolem, tam ať si dělají, co chtějí. Hráči Litvínova ale řekli rozhodčím, že mi to musí uklidit, tak mi to uklidili. Já je nechci pustit do svého prostoru. Celý rok to nikdo neřeší, tak nechápu, proč se s tím začíná dneska,“ rozčiloval se 26letý gólman.

„Řekli mi, že si prostě musím stoupnout vedle. Já jsem zvyklý stát v komerční přestávce v brankovišti. Ani nevím, kde bych měl být jinde, jestli si mám třeba stoupnout do rohu. Po minulých zkušenostech z play off se snažím hlídat brankoviště před všemi. Loni ve Vsetíně mi v něm udělali díry. To by se tady určitě nestalo a nemá cenu to teď rozebírat,“ vysvětlil.