Kanadský fanoušek vyrazil na hokej do Česka, z kulisy byl v šoku

Nikdy jsem nebyl mimo Kanadu a Spojené státy. Byla to pro mě bláznivá zkušenost a úžasný zážitek. Čekal jsem skvělou atmosféru, ale stejně mě dostalo, když jsem to viděl na vlastní oči. Čeští fanoušci jsou fantastičtí. Překvapilo mě, že v zápase pořád podporují svůj tým na sto procent, celé dvě a půl hodiny, a je vlastně jedno, co se na ledě děje. Říkám si, že po konci duelu musejí být úplně vyčerpaní. Já si to nedokážu představit.

Výlet do Evropy jsem měl v hlavě už přes rok. Úplně původní plán byl jet do Německa. Můj velký sen je zajezdit si na Nürburgringu. Ale jen samotná jízda na okruhu by vyšla asi na tisíc kanadských dolarů (přes patnáct tisíc korun, pozn. red.) a celkově by to s návštěvou hokejových zápasů byl nákladnější trip. Jelikož nás doma potkala nutná renovace domu, tenhle sen jsem prozatím odložil. Můj kamarád Kevin Jordan, se kterým jsem nakonec vyrazil, byl už jednou na hokeji v Olomouci. A navrhl, že bychom mohli jet do Česka. Já jsem Česko neměl úplně na radaru, ale nakonec jsem souhlasil a jsem za tohle rozhodnutí ohromně rád.

To jde hlavně za Kevinem, vymyslel to výborně. Preferovali jsme stadiony, které jsou v něčem unikátní. Moderní arény jsou dobré pro komfort, ale chtěli jsme hlavně ty starší, které jsou unikátní. Takže nás lákalo hlavně Brno nebo Litvínov, krásné to bylo i v Plzni. Měli jsme taky štěstí, že byl zrovna týden, kdy se hrála Liga mistrů. A v Českých Budějovicích se hrálo v pondělí, což taky není obvyklý den. Takže se nám povedlo jít na hokej každý den vyjma jediného. Procestovali jsme většinu Česka, i když úplný východ jsme vynechali, nejdál jsme byli v Brně. Jsem rád, že jsme to stihli dřív, než se tým přesune do nové arény.

Já jsem samozřejmě tušil, že v Evropě se fandí trochu jinak než v Americe. A slyšel jsem, že Brno má výborné fanoušky. Čekal jsem bubny a skandování, ale rozhodně ne v takové míře. Ohromilo mě, že příznivci byli takhle hlasití po celé utkání. Vždyť jde přece jen o zápas základní části, žádné play off. Výbornou kulisu jsme zažili i jinde, ale Brno už nic nepřekonalo.

Kamarád zmiňoval, že už to půjde jenom dolů. Ale dojem na mě udělali fanoušci i jinde. V Plzni na zápase se Skellefteou sice bylo jen 2900 lidí, ale udělali pořádný bordel. Výborný byl i Litvínov. A na Pardubicích se Spartou to zase byla nejintenzivnější a nejnapjatější atmosféra, jakou jsem kdy zažil. To bylo úplně šílené. Mám z tohohle zápasu jednu vtipnou příhodu.

Seděli jsme v sektoru hned vedle hostujícího kotle. Jeden z pardubických příznivců se snažil sparťany provokovat. Pořád se lepil na plexisklo a mlátil do něj. Už to začalo štvát i lidi kolem nás, ale ještě víc samozřejmě hostující fanoušky. Jeden z nich na mě najednou začal ukazovat. Nechápal jsem, co po mně chce, vždyť já jsem nic neudělal. Pak jsem viděl, že mi pod sklem prostrkává mince a něco říká. Paní vedle mě mi to naštěstí přeložila. Prý mi chtěl zaplatit, abych na toho provokatéra vylil pivo. Za pár drobných. Neudělal bych to teda asi za žádnou částku, abych skončil v cizí zemi ve vězení. (směje se)

V průběhu týdne jsem viděl pár bitek a pár incidentů, které překročily únosnou mez. Ale jinak jsou lidi moc přátelští. Překvapilo mě, že jsem si vystačil s angličtinou. Musím říct, že celkově jsem pozoroval ohromnou vášeň a zápal pro hokej. V Kanadě se vnímáme jako kolébka hokeje a myslíme si o sobě, jak jsme výborní fanoušci. Ale popravdě, nic tady se nevyrovná atmosféře v Česku. Jste o parník lepší. Zaslechl jsem, že v Česku je opravdu nejlepší kulisa na světě. Nebyl jsem jinde v Evropě, ale prozatím s tímhle tvrzením musím souhlasit. Každý večer mi v hlavě zněly melodie, které jsem slyšel na stadionech.

Musím zmínit Litvínov, kde na mě dýchla historie. Je to opravdu unikátní místo. Navíc hlediště je taky dost specifické a strmé, horní část je spíš balkon, který visí nad ledem. Líbilo se mi i v Pardubicích. Stadion mi připomněl starou arénu ve Winnipegu, která byla zbourána v roce 2006. Pardubický zimák je dost podobný, jen o něco menší. Zastavili jsme se i u staré haly Sparty v Holešovicích, která na mě udělala velký dojem. Takhle rozhodně nevypadá žádný jiný stadion na světě.

V Kanadě se říká, že hokej v Evropě je příliš měkký, tolik se nebojuje a nejsou k vidění žádné bitky. To určitě není pravda. Jenom během prvních tří zápasů jsme viděli tři bitky a taky spoustu pošťuchování a provokací po odpískání. To k hokeji určitě patří.

Naštěstí jo. Dva dny jsem strávil v Praze jako obyčejný turista, který chodí po památkách, zkouší české jídlo. Samozřejmě jsem okoštoval i pivo, a to přímo v Plzni, ale bohužel nejsem zrovna pivní nadšenec. Udělali jsme si výlet i do Českého Krumlova, který byl naprosto ohromující. Jako z pohlednice. Moc se mi líbila také Kutná Hora. V Kanadě považujeme dvě stě let staré město za historické, ale v Česku jsou památky ještě o pár set let starší. (usmívá se)