Článek
Po čtyřech zápasech čtvrtfinále máte osm bodů. Jste spokojený?
Na papíře to vypadá pěkně, ale já na osobní statistiky nekoukám. Pro mě je důležité, že jsme zápasy zvládli jako tým. Když nebudu mít žádný body a vyhrajeme sérii 4:0, budu stejně šťastný.
Třinec vyhrál sérii 4:0 v play off poprvé v historii. Ani v mistrovské sezoně se vám to nepovedlo. Co to o týmu vypovídá?
Že má charakter a že je z kabiny cítit touha uspět v každém zápase. Nikdo z nás nečekal, že to bude takhle rychlá série. A i když to může vypadat jako snadný postup, tak žádný zápas nebyl lehký. Jsme rádi, že jsme to takhle urvali, ale skóre neodpovídá tomu, jak to vypadalo na ledě.
Na Vítkovice jste vymysleli past ve středním pásmu. Bude to fungovat i dál?
Venca určitě něco vymyslí. S Vítkovicemi jsme to hráli výborně, muselo to pro ně být frustrující, protože nebylo lehké přes nás přejít. Dodržovali jsme to všichni do jednoho, nebylo to tak, že by se jeden sebral a odjel. Působili jsme kompaktně, proto to fungovalo.
V semifinále vás čeká Plzeň. Jaký to bude soupeř?
Neměla to s Olmíkem, který hrál obětavý a fyzicky náročný hokej, vůbec jednoduché. Ale bude to těžký soupeř. Mají tam velké individuality a velmi dobře jim chytá gólman.
Sledoval jste zbylá čtvrtfinále?
Rád se podívám, když na to mám čas. Je to taková v uvozovkách příprava. Zhruba pak vím, jak ty týmy hrají v play off, protože základní část je úplně jiná soutěž.
Byla v sobotu u rozhodující bitvy mezi Plzní a Olomoucí kabina rozdělená komu fandit?
Myslím, že ne. Někdo může říkat to a jiný ono, ale všichni jsme společně čekali, kdo na nás vyjde. Oba týmy, které připadaly v úvahu, jsou velice kvalitní. Je to Plzeň, poctivě se připravíme a vlítneme na to.
Prožíváte play off hodně? Vítkovický obránce Josef Hrabal se zmínil, že neodpouštíte, když vám někdo nepřihraje do střelecké pozice. Je to tak?
S Pepou jsem v Třinci pár let hrál, takže ví, jaký občas jsem. Ale jo, ten puk někdy vyžaduju, tu a tam až moc.
Musíte se pak hodně krotit, abyste vztekle netřískl dvířky?
K hokeji emoce patří. Já prostě takový jsem, i když to někdy je možná trochu za hranou a měl bych se krotit. Kluci mě už dobře znají a ví, že to není nic špatného. Je to ve prospěch hry, týmu, abychom na ledě uspěli. Nesnáším prohry a z toho to někdy vyplyne.
Komentátoři v televizi vás označili za českého Alexandra Ovečkina. Co vy na to?
Já to neslyšel, ale kamarádi mi to řekli. Dělali jsme si z toho trochu legraci. Ovečkin je hráč, o kterém se nemusíme bavit. Je to pěkné přirovnání, ale jako... nevím, jestli to sedí.
Žluté tkaničky a tmavý kryt očí nechystáte?
Vůbec (smích). Stínové plexi už jsem si vyzkoušel, ale to nebylo kvůli Ovečkinovi, nýbrž kvůli otřesu mozku, který jsem tenkrát měl.
I Patrik Bartošák ale říkal, že máte parádní střelu z první. Dá se vypilovat, nebo tu „ovečkinovskou" ránu musí mít hokejista v sobě?
Poctivě jsem střelu trénoval, piloval. Není to tak, že přijdeš, vystřelíš a dáš gól. Takhle to nefunguje. Celé roky se to snažím pilovat, už od letní přípravy. Všechno se dá naučit.
Každé léto trénujete v zámoří. Pořád sníte o NHL?
Myslím, že tohle už je asi pryč. Jednou to bylo blízko, ale nepovedlo se. Nikdy neříkej nikdy, ale to by muselo být opravdu něco, aby to ještě vyšlo. V NHL hrají prim osmnáctiletí, devatenáctiletí kluci. Mě je třicet, už jsem starý pardál.
O čem tedy sníte? Napevno se usadit v reprezentaci, nebo uspět na klubové úrovni?
Momentálně mám před sebou vyvrcholení play off a bylo by moc pěkné v nové Werk Aréně jednou zvednout pohár nad hlavu. Vede k tomu dlouhá cesta, ale bylo by to opravdu hezké.
Na play off jste se chystali návštěvou třineckých železáren. Mělo to na výkon proti Vítkovicím pozitivní vliv?
Už jsem tam byl dříve a je poučné vidět, díky čemu tady ten hokej můžeme hrát, potkat se s lidmi, kteří tam pracují. Měl jsem pocit, že nás tam rádi vidí a i kluci byli nadšení, že jsme tam mohli být a vidět to z druhé strany. Ne všechno je zadarmo a my můžeme být rádi za to, že se živíme tím, co nás baví.
V kariéře jste nastřílel už 244 gólů. Do klubu hokejových střelců vám chybí šest branek. Je to meta, lákadlo, motivace?
Je to velice lákavé a před sezonu jsem zhruba věděl, kolik mi chybí. Ale teď, dokud jste mi to nepřipomněl, jsem to neřešil, Jo, je to velká meta, teď jsem na to, ale abych pravdu řekl, moc myšlenky neměl. V play off jdou ty osobní statistiky stranou. Důležité je nyní fakt vítězství týmu. Tohle jde úplně stranou.
