Některé hráče Třince nemusím, přiznal hrdina Pardubic. Popsal i svou rozhodující fintu

Pardubice v létě přivedly do útoku top kvalitu. Ze zahraničních misí se vrátili David Tomášek či Matěj Stránský. Přesto realizační tým záhy zjistil, že Mandát je nezbytnou součástkou prvního útoku. Třicetiletý odchovanec Jihlavy zlomil Oceláře v desátém kole povedenou fintou v prodloužení.

„Popravdě ji občas zkouším na tréninku, ale naši beci už to vědí a puk mi vypíchnou. Věděl jsem, že když našlápnu, budu mít čas na manévr. Udělal jsem otočku a… ta střela bekhendem je jenom jako směrem na bránu. Není to tak, že bych mířil. Ale když hráč sám neví, kam střílí, tak to nemůže vědět ani gólman,“ smál se Mandát po utkání.

Dynamu v jeho průběhu sice po první třetině bylo dobře po těle, jenže ve druhé části Třinec ukázal, že jeho letošní výsledky nejsou náhodné. Hosté potvrdili, že už se nechtějí spoléhat na urputný defenzivní hokej. Předváděli místy pohledné útočné akce a domácí borce napadali hluboko v jejich obranném pásmu.

Výsledkem ve druhé třetině bylo nejen 12 střel na branku ku třem pardubickým, ale také srovnání skóre na 2:2. „Letos budou určitě naše měřítko. Jejich hra už není jen o odpalování puků. Já to nechci znevažovat, vyhráli s tím spoustu titulů, ale teď jsou nepříjemnější na forčekingu. Chodili po nás, proto vyhráli devět zápasů v řadě,“ smekl Mandát před Oceláři.

Duely Pardubic s Třincem už se pomalu stávají tahákem extraligy. Mohou za to vzájemné bitvy v play off z předchozích let. Včetně té jarní, kdy se Dynamo dočkalo po čtrnácti letech titulu.

„Poslední tři roky na sebe narážíme pořád. Je fajn hrát takové zápasy, i lidi si to užívají. Za poslední čtyři roky nás dvakrát vyřadili v play off. My je porazili ve finále. Hráči jsou na obou stranách víceméně stejní, rivalita roste. Bráchové Kovařčíci jsou mi blízcí, David Musil za nás hrával. Mají tam i kluky, které nemusím, tak je zmiňovat nebudu. Ale vždycky je to zápas s extra motivací,“ přiznal Mandát.