Sedlák pije sparťanům krev. Vytočený Seppälä už ho teatrálně parodoval. Ať tak hraje dál, usmál se kapitán Dynama

„Nájezdy občas zkoušíme po trénincích, někdy ze srandy, jindy vážně. V zápase je to ale i o štěstí,“ říkal Sedlák, podle kterého neměli pardubičtí hráči speciální recept na Kováře, proti kterému uspěli všichni tři.

„Každý hráč má několik variant, které umí, dlouhodobě je využívá a věří si v nich. Neměli jsme jasné pokyny, kam střílet, každý nájezd byl úplně jiný,“ dušoval se Sedlák, jenž uspěl s ranou pod Kovářovu vyrážečku.

Navzdory tomu, že nyní dovednostní disciplína dopadla lépe pro Východočechy, jejím velkým zastáncem není. „Férovější by bylo hrát prodloužení až do rozhodnutí, ale takhle je to i na mistrovství světa a olympiádě z nějakého důvodu. Chápu to,“ doplňoval Sedlák.

Dynamo mělo na Spartě výborný vstup do utkání, když šlo po pěti minutách hry do vedení po střele Smejkala. Zhruba od poloviny zápasu však hrálo až příliš defenzivně, čehož domácí využili ke srovnání.

„Za stavu 1:0 jsme hráli možná až moc zataženě a bez puku. Musíme být aktivnější,“ velí Sedlák a zároveň vyzývá k větší disciplíně. Vždyť v úterý hosté vyfasovali hned šest menších trestů. „Tohle nám nepřidá. Oslabení nás stojí hodně sil a navíc tím překlápíme momentum hry na stranu Sparty. Ale Roman Will v brance byl výborný. Když jsme to zkazili, byl připravený a zachránil nás,“ chválí Sedlák svého gólmana.

Ze šesti dvouminutových trestů byl hned ten první za příliš mnoho hráčů na ledě, v závěru první třetiny pak vyfasoval dvojku za zdržování hry Lauko, když zcela zbytečně vyhodil puk z vlastního pásma až do ochranné sítě za brankou Sparty.

Putoval tak na trestnou, kde už v té době pobýval právě Sedlák. „Laukičovy dvě minuty? Chtěl puk vyhodit až na zadní prkna… Tohle jsem viděl snad jen dvakrát za život a dvakrát se to stalo nám… Na trestné jsem mu říkal, ať je v klidu, že se to stane, že to ubráníme. Prostě jsem ho chtěl uklidnit,“ prozradil Sedlák.

Třetí semifinále bylo na rozdíl od prvních dvou duelů v Pardubicích dlouho bez šarvátek. Na první z nich došlo až v prodloužení, kdy se do sebe pustili borci, od kterých by to snad nikdo nečekal. Za domácí Tomáš Hyka a za hosty Roman Červenka.

„Zrovna na tyhle dva by byl asi velký kurz a já bych je netipl. Ale Roman i Hýča mají emoce, na Romanovi tam navíc byli dva protihráči. Nevím, jestli to byla úplně bitka, ale pošťuchovali se,“ usmál se Sedlák.

„Jinak si ale ve skrumážích oba týmy dávají větší pozor, aby tam někdo někoho nestáhl zezadu. Bylo by zbytečné se nechat takhle vyloučit,“ ví Sedlák.

Krotit se musí i on, svou hrou totiž řadu sparťanů; slušně řečeno; štve. V první třetině třeba po zákroku Krejčíka zezadu spadl na branku. V dalším průběhu zápasu se hned několikrát dostal do konfliktu s Mikaelem Seppälou. Finský zadák v jednom případě gesty přímo před Sedlákem dával najevo, že podle jeho názoru pardubický kapitán pádům často pomáhá a teatrálně ho parodoval.

Sedlákův pohled? „Seppälä? Jak bych to řekl normálně…,“ odmlčí se na několik vteřin a hledá vhodná slova. „Ať si to říká, mně je to celkem jedno. Je to jeho názor, já mám na to svůj. Ať tak hraje dál,“ mávl rukou.

„Jsou to samozřejmě nepříjemné věci, když vám tam někdo nechá nohu, zadek nebo na vás blbě dosedne. V daný moment to zabolí, ale za pár vteřin se zvednete a hrajete dál. Celkově se ale cítím dobře,“ hlásí Sedlák.