Článek
Ve sbírce má stříbro z Hlinka Gretzky Cupu i mistrovství světa dvacítek. Mládežnická kariéra ale Titlbachovi před nedávnem skončila. „Dvacítky byly největší zážitek v kariéře. Aspoň zatím. Budu na to vzpomínat moc rád. Cítil jsem se skvěle a těší mě, že jsem mohl ukázat, čeho jsem schopný,“ vzpomínal.
Teď ho čeká náročný přechod mezi dospělé. „Největší rozdíl je ve výšce soupeřů. Obzvlášť v Plzni máme dost vysoké beky, takže na tréninku pociťuju, že musím být obezřetnější a předvídat, co se bude dít. Souboje jsou náročnější, ale rychlostně už to není takový rozdíl,“ tvrdil.
Útočník Škody Plzeň Adam Titlbach.
S výškou 174 centimetrů a chybějícími kilogramy si v osobních soubojích musí poradit jinak. „Mám výhodu, že jsem o trošku rychlejší. Musím být chytřejší, pořád o krok napřed a v soubojích šikovnější. Nemá cenu se hrnout do soubojů s mohutnějšími kluky za každou cenu, přetlačovaná u mantinelu nejde vyhrát,“ líčil Titlbach.
„Určitě by pomohlo, kdybych měl pár centimetrů navíc. Obzvlášť extraliga je hodně o vysokých hráčích. Ale i my malí se dokážeme prosadit, jen musíme víc makat,“ podotkl.
V plzeňské mládeži a v reprezentaci do 18 let vedle sebe viděl vzor, že se dá konkurovat i o hlavu vyšším protihráčům. Tvořil totiž produktivní dvojici s Adamem Benákem, který se usadil v zámoří, ve čtvrtém kole draftu si ho vybrala Minnesota a nyní míří na univerzitu Western Michigan.
„Jsem rád, že se mu takhle daří. Určitě má velkou šanci se prosadit. Taky jsem měl možnost jít na univerzitu, ale vyžadovali by po mně, abych tam minimálně další dva nebo tři roky byl. Navíc abych dostal stipendium, musel bych tam strávit čtyři roky. A já jsem po třech letech v juniorce chtěl jít do chlapského hokeje. Tenhle velký krok mě lákal,“ vysvětloval Titlbach.
Na západě Čech ho ale nečeká snadná práce. Bude si totiž muset vybudovat místo v kádru. „Věřím, že mám velkou šanci. Ale svou pozici si musím vydřít, nikdo nedostane nic zadarmo. Musím makat víc než ostatní a ukázat, co ve mně je,“ zavelel.
Litvínovský odchovanec si každopádně musí zvykat na trochu jinou roli než v mládeži, kde patřil k nejproduktivnějším hráčům. První dva duely Ligy mistrů odehrál ve čtvrté formaci. „Samozřejmě bych se rád posouval sestavou. Moje kariéra záleží na tom, jak budu produktivní. Ale není to jenom o bodech. Chci hrát i oslabení a další herní situace,“ podotkl.
V Plzni mohl zabojovat o místo v A-týmu už před třemi roky, tehdy se však jako junior rozhodl pro odchod do zámoří. „Nemůžu říct, jestli to bylo správné nebo špatné rozhodnutí. Třeba jsem se mohl chytit v Plzni a hrát rovnou extraligu. Ale já se nerad koukám do minulosti. Prostě to takhle asi mělo být,“ zamýšlel se Titlbach.
Za třemi sezonami v zámoří se nicméně ohlíží rád. „Po hokejové stránce mě to posunulo. Všichni jsou tam rychlejší, navíc malé rozměry hřiště. Na nic tam není čas, musím být o dva kroky napřed. Trénování je taky úplně jiné,“ přibližoval.
Cenné zkušenosti nasbíral i do života. „Dalo mi to větší rozhled na svět. A vztahy. Byl jsem celkem ve třech rodinách. První rok nebyl ideální, naopak ten poslední jsem měl úplně nejlepší rodinu, kterou jsem mohl mít. Doteď udržujeme kontakt,“ oceňoval.
Jen studium na dálku mu dalo zabrat. „Distanční výuka není žádná sranda. Někteří učitelé mi vycházeli vstříc, jiní tolik ne. Záleží hlavně na domluvě,“ mínil. Nedávno se mu povedlo úspěšně složit zkoušku dospělosti. „Konečně jsem udělal maturitu, to byl po konci sezony můj největší cíl. Rodiče mě do toho tlačili, i díky nim jsem to zvládnul,“ dodal Titlbach.
