Článek
Co se stalo?
Ztratil jsem puk a jak jsem se snažil napadat, na koleno jsem moc dupl a píchlo mě v něm.
Nenapadlo vás v první chvíli, že jste si zranění obnovil?
Byl jsem zklamaný, protože to dost bolelo, a tak jsem nechtěl moc riskovat. Po chvíli to ale vypadalo už lépe. Koleno není zvyklé na velkou zátěž, bude se do toho dostávat postupně.
Do nemocnice jste nejel?
Ne, zklidnilo se to, tak mě prohlédli jen doktoři na Spartě.
Páteční zápas nedohrálo víc sparťanů, to hrál Litvínov tak agresivně?
To si nemyslím, akorát se nás prostě v kabině sešlo víc.
Co jste tam dělali? Sledovali jste zápas na obrazovce vnitřního okruhu?
Každý, co potřeboval. Já jsem koukal na zbytek zápasu.
Váš návrat na led se několikrát odkládal. Proč?
To není otázka pro mě, na to byste se musel zeptat doktorů.
Chránil jste si v zápase koleno ortézou?
To ne, vzali mi kus čéšky, pro mě by ortéza neměla smysl.
Cítil jste v první třetině na sobě zápasové manko?
Hrál jsem poprvé od září, zatímco kluci jsou v zápasovém tempu, takže jsem se snažil hrát jednoduše, dávat puky rychle od hokejky, abych si to zbytečně nekomplikoval. Samozřejmě chvíli trvá, než se do toho člověk dostane.
Urychlily váš návrat do sestavy nevýrazné výsledky Sparty v první polovině soutěže?
Určitě jsem chtěl obraně pomoci, tak jsem se s trenéry dohodl, že už naskočím na led. Hodně jsem se na zápas těšil, škoda, že jsem vydržel jen dvacet minut...
Co jste vůbec říkal defenzívě Sparty v době vaší nepřítomnosti?
Nebyla to věc jen obránců, ale celého mužstva. Nehrálo špatně, ale občas jsme vyrobili chyby, třeba jsme nahráli soupeři přímo před branku, on to uměl potrestat a to tým sráželo dolů. Ale zlepšuje se to. Třeba na Slavii jsme hráli dobře, až na těch posledních osm minut.
