Článek
Co přesně se vám přihodilo?
Na komentátorských stanovištích je hrozná změť kabelů. Nějaké tam máme my, další jsou od mezinárodního signálu. Všechno; skříňka, počítač a monitor; je zastrkané do takového psa, takové dlouhé přípojky. Já jak měl radost a bouchl do stolu, vyplo se centrální tlačítko na jedné přípojce k elektrice, a všechno vypadlo. A to se mi zdálo, že jsem ani nebouchl moc silně. To jsem už měl i daleko silnější rány (směje se). Normálně ale do stolu nebouchám, tohle prostě byla náhoda. Ještě jsem si říkal, že se tady nemůže nic stát. Kontroloval jsem to, stejně jako u našeho prvního gólu. Ale bum, vyplo se tlačítko a byla z toho takováto hloupost.
Kdy vám došlo, že jste vypadli z éteru?
Hned, přestalo totiž svítit červené světlo.
Co vám na to říkali kolegové?
Snad dvacetkrát si to potom pouštěli v buňce a byl jsem samozřejmě terčem velkého posměchu, to se nedá nic dělat. Všichni se náramně bavili, nejvíc pan Hosták (se Zárubou zápas s Finy spolukomentoval), který z toho měl největší srandu. Přitom v tom byl se mnou, sám hledal, kde je problém, protože už tu techniku taky zná. Pak tam přišel i kameraman, technik a pomohl i člověk, který naše komentování při zápase natáčel. Diváci dostali na Facebooku možnost úplně poprvé sledovat, jak se komentuje zápas živě. Přišel za námi po první třetině člověk, jestli by nám nevadilo, když nás bude natáčet. Nevadilo nám to, ale říkal jsem si, proč zrovna tenhle zápas? No a má z toho neskutečný úlovek.
Už jste se s podobným problémem někdy setkal?
Mnohokrát se skříňka vypla sama. Ty naše už jsou takové dosluhující, takže nás to potkalo i v téhle sezóně při Euro Hockey Tour. To ale stačilo trošičku zahýbat kabelem. I teď jsem si myslel, že bude problém v tomhle. Ale chvíli to byla záhada, naštěstí byl Jirka Hölzel ve studiu připravený a kousek odkomentoval.
Kdyby nemělo utkání tak dramatický průběh, asi by se nic nestalo, že?
Ten zápas byl mimořádný. Tím obratem bylo na škále emocí úplně všechno od nuly do stovky. Úplný zmar, když na začátku mužstvu nešlo vůbec nic, a ještě dostalo dva takové polovlastní góly. Od půlky zápasu tam byla taková jiskřička naděje, ale bez větších šancí. A pak se to na konci tak vystupňovalo, že jsme dokázali vyrovnat. Pozor, takových utkání, zvlášť na mistrovství světa a proti takovému soupeři, které národní tým otočil, je opravdu třeba do pěti. Fakt mimořádný zápas, takový obrat jsem asi nezažil.
Naposledy na MS dokázali Češi otočit z 0:3 před třemi lety v Minsku proti Francii...
Tam jsme vyhráli 5:4 v prodloužení, ale přece jen se mi zdá, že tenhle zápas byl víc. Byli to Finové, otočit to proti takovému soupeři... A obrat nastal po špatném výkonu. V Minsku jsme podle mě neměli tak špatný začátek, tam hrála Francie fakt dobře.
Vybavíte si nějaký další pikantní moment z vašeho komentování?
Vzpomínám si na jeden a tehdy jsem si řekl, že už to nikdy neudělám. Už je to hodně dávno, v mých komentátorských začátcích na mistrovství světa 1995 ve Stockholmu.
Povídejte...
Hráli jsme semifinále shodou okolností právě s Finy. Oni měli vynikající řadu Lehtinen, Koivu, Peltonen, která nás hrozně motala. Prohrávali jsme 0:1, přišlo naše přísné vyloučení a Finové dostali přesilovku pět na tři, z níž dali gól. A já vzal sluchátka a hodil jsem je normálně dolů pod sebe, kde seděl finský komentátor, takový starý pán. Jen se otočil a vůbec nerozuměl, co se děje. Pak jsem se mu omluvil a byli jsme kamarádi. Od té doby se koncentruju na své území a snažím se nikoho neomezovat. Tohle byla nešťastná událost.
