Kdybychom tak mohli omládnout… Pouzara by zajímala konfrontace s dnešními hokejisty a velebí Nečase

Vždyť o úspěších, které dokázal, může většina hokejistů pouze snít. Šest medailí z MS včetně dvou zlatých, stříbro ze ZOH 1976 a navrch tři vyhrané Stanley Cupy s Edmontonem, kam zamířil až ve svých třiceti letech.

„A teď, když tady stojím a zařazují mě do Síně slávy, jsem úplně stejně nervózní a cítím se jako při těch velkých finále,“ usmál se 72letý Pouzar.

Přiznává, že na svou kariéru stále rád vzpomíná. „Probíhá mi hlavou pořád, všechny ty úspěchy s národním týmem mám stále v paměti. Ale i to, jak jsem na olympiádě v Innsbrucku nedal gól Treťjakovi a my prohráli,“ vybavuje si i po 48 letech porážku 3:4.

Vyhecované zápasy proti Sovětskému svazu miloval. „S Rusáky to vždycky bylo těžké, ale nám se proti nim hrálo dobře. Byl to jediný soupeř, se kterým jsme mohli prohrát a nikdo nám nenadával. Švédy, Finy a ostatní jsme na MS museli porážet. S Rusy to bylo vyhrocené tím, že diváci nás tlačili a mentalita celého národa byla nastavena proti Sovětskému svazu,“ tvrdí Pouzar.

Věří, že současný nároďák se v neděli večer dočká zlata z MS, jako se to povedlo jemu v roce 1976 v Katovicích a o rok později ve Vídni.

„Český hokej potřebuje úspěch, medaile. Myslím, že se nám to po 14 letech konečně podaří prolomit. Jestli Švýcaři budou hrát jako v semifinále proti Kanadě, kdy nepředvedli nic moc, tak vyhrajeme,“ je přesvědčený někdejší útočník, který za československou reprezentaci odehrál 189 zápasů a vstřelil 73 gólů.

„Máme velmi dobré mužstvo, které hraje jako tým. To je velmi důležité, protože jednotlivec nevyhraje nic. Hrajeme dobře kombinačně a nezlomí nás ani blbě inkasovaný gól,“ míní Pouzar, jemuž imponuje hra Martina Nečase. „Je mladý, rychlý a technicky velmi dobře vybavený. Myslím, že to v budoucnu bude velmi dobrý hráč,“ chválí čtyřbodového hrdinu semifinále proti Švédsku.

Pouzar smeká před českými fanoušky, jakou kulisu svým hráčů na MS v Praze vytvářejí. „Pamatuju si domácí mistrovství světa v roce 1978. Do Sportovní haly na nás chodilo kolem 14 tisíc diváků, kteří nás hnali dopředu. S Finy jsme prohrávali 1:4 a i díky nim zvítězili. Fanoušci dělají hodně a tady jsou mnohem hlučnější než ti, kteří chodili na nás. Takovou atmosféru jsem nezažil,“ prohlásil Pouzar.

„Za nás se akorát fandilo „Češi do toho“, jinak lidi byli spíš zticha. Dneska moderátor na stadionu vyprovokuje diváky k takovému kraválu, že je to až neuvěřitelné,“ všiml si.

Stejně tak i toho, že dnešní hokej je oproti tomu, který hrál sám, úplně jiný. „Teď je to o rychlém bruslení a fyzickém kontaktu. Krása hokeje; těch přihrávek až do prázdné brány, jako jsme to hrávali my; tam moc není,“ řekl Pouzar.

Sám sebe v dnešním hokeji si představit dokáže. „Trénoval bych jinak, než za nás. Kdybychom mohli omládnout, bylo by zajímavé zjistit, jak bychom proti dnešním klukům hráli. Za nás byl ještě ofsajd na červené čáře. Dneska to mají kluci svým způsobem jednodušší, že nemusejí čekat na červené na přihrávku, ale rovnou můžou najet na druhou modrou čáru a dostat přihrávku skoro přes celé hřiště,“ uzavírá legenda českého hokeje.