O zábavu na mistrovství světa se starají Češi

Fribourg (od našeho zpravodaje) - Hokej v mládí sám hrál, dlouhé roky pracoval na svazu a pomáhal organizovat domácí akce. Teď je v opačné roli, pro ty největší turnaje (nejen) v hokeji dodává zábavu pro fanoušky. „Je to kreativní práce, která mě hodně baví a rozhodně nezevšední,“ vykládá 41letý Zahálka, jenž na světové šampionáty jezdí v různých rolích už od roku 2009.

Kompletní divácký zážitek, tedy zajištění zábavy pro fanoušky od jejich příchodu na stadion, v průběhu zápasu i po něm. Zahrnuje to tvorbu konceptu, přípravu všech videí i grafik až po samotnou realizaci v aréně. Jsme najati přímo místním organizačním výborem. Náš tým už je mezinárodní. O zápas se stará celkem sedm lidí. Režisér, grafický operátor, editor, střihač, produkční a dva dýdžejové. A spolupracujeme s maskotem i moderátorem.

Organizační výbor si nechal právo, že si vybere moderátory utkání. Původně chtěli jen švýcarské moderátory, pak si vyžádali, ať jim doporučíme i nějaké moderátory, se kterými máme zkušenosti. Doporučili jsme jim pár lidí z Čech i ze zahraničí. A vybrali si i Zdeňka Novotného. Ví, jak pracovat s českými i slovenskými fanoušky.

V domácí aréně jsme byli jistější, mohli jsme si dovolit víc věcí. Znali jsme domácí publikum, arénu, všechny zobrazovače i všechny místní lidi, kteří se na produkci podílejí. Tady je potřeba být v součinnosti s místním organizačním výborem. Sledujeme zájmy pořadatele, co chce dokázat, protože nejsme u tvorby loga ani komunikační kampaně. Tyhle věci dostaneme hotové a vytváříme za nimi příběh.

Povedlo se nám jednotlivé bloky daleko víc propojit, už tušíme, co funguje a co tolik ne. Podařilo se nám zařadit rozcvičku pro fanoušky, kterou ještě ladíme. Začali jsme daleko více pracovat s maskotem na kostce, protože ve Švýcarsku je Cooly od posledního mistrovství 2009 hodně populární. Chtějí ho propagovat, takže byla přirozená věc z něj udělat jednoho z hlavních průvodců programu. Taky jsme zavedli tradici, že před každým utkáním jeden ze speciálních hostů zazvoní na švýcarský zvon. Lidi se chtějí se zvonem fotit, po turnaji se může vydražit. Pomáháme vytvářet příběhy, které mají přesah i pro organizátora.

Je pravda, že turnaj je našlapaný. Za sedmnáct dní se koná 64 zápasů. V jedné hale 34, ve druhé 30, což je víc, než odehraje klub v extralize na domácím ledě za celou základní část. Jednodušší cesta by byla vymyslet jednu a tu samou věc a tu neustále opakovat. Ale my máme vymyšlené v rámci bloků vždy na výběr, co budeme dělat. Fanouškovskou rozcvičku nemáme připravenou jednu, aby člověk na třetím zápase dělal stále to stejné, ale máme čtyři nebo pět možností a střídáme je. Aby se divák těšil na to, co přijde. V průběhu turnaje sami zjišťujeme, co funguje lépe a co hůře.

Jedna věc je hala Švýcarů v Curychu, kde jsou domácí zápasy beznadějně vyprodané a funguje to tak nějak samo. Švýcarští diváci jsou z domácí ligy zvyklí, že nejsou žádné komerční přestávky. A během pauzy jedou hlavně reklamy. Zábava tu není zvykem, vystačí si s fanděním. Byli jsme rezervovaní, jestli naše novinky budou fungovat, ale lidi jsou nadšení. Je jenom na nás najít správnou míru, kolik toho používat, abychom atmosféru nezničili. Protože každé utkání je jiné.

Ti tenhle druh zábavy znají, reagují spontánně, jsou schopni tancovat celý zápas a vyhledávají se na kamerách. Náš úkol je ale nepřehltit je a vycítit hru. Není to naše show, abychom ukázali všechno, co jsme dokázali vyprodukovat. Musíme spíš pochopit průběh zápasu a pomoct mu. Když je dobrá atmosféra, hraje se rychle a dobře, využíváme spíš moderátora a hudbu, abychom utkání vygradovali. Naopak u duelu, který je přes čtyřicet minut 0:0 a nic se neděje, hledáme všechny možné způsoby, aby si divák i po konci řekl, že hokej sice nic moc, ale i tak to pořád stálo za to. Potřebujeme dát hokeji další rozměr.

Stojí za tím portfolio akcí, na kterých jsme dodávali obsah. Máme lepší startovní pozici. A samozřejmě je k tomu potřeba i štěstí. Po Eurobasketu v Česku jsme vyhráli tendr i na basketbalové mistrovství světa. Na základě toho jsme si ověřili, že dokážeme dobře fungovat i v zahraničí. Pak už to jde jednodušeji. Ale je pravda, že ve Švýcarsku není zvykem, že by akce svěřovali někomu z ciziny. Jsou zvyklí si všechno dělat sami. Ale za organizátory jsme vyrazili z vlastní iniciativy ještě dříve, než vypsali výběrové řízení, což nám později pomohlo. Navíc jsme měli po povedeném šampionátu v Praze. A tak jsme v řízení uspěli.

Žádnou dlouhodobou smlouvu podepsanou nemáme, vždy musíme projít výběrovým řízením. Aktuálně dotahujeme příští mistrovství v Německu. Ještě je to otevřené, ale měli bychom být i v Mannheimu a Düsseldorfu. A oslovíme i další organizátory až do roku 2029. Chceme být u toho.