Výborný musel kupovat nové sako. Ze síně slávy poslal lásku celému Česku, brání Vejmelku

Stockholm (od našeho zpravodaje) - Už na začátku proslovu upozorňoval, že publikum příliš dlouho nezdrží. „Nemluvím moc dobře anglicky, takže budu stručný.“ Pak děkoval hlavně rodině, ale lásku poslal také celému Česku. „Special thanks to Czech Republic. Big love!“ zakončil svůj proslov s gestem srdce.

Je to ocenění mojí práce, celého mého hokejového života. Jsem za to nesmírně rád. Těší mě, že jsem tu mohl být mezi takovými legendami. Určitě mohla být oceněna spousta jiných lidí.

Nic moc, nebylo to úplně příjemné. Byla dojatá aspoň manželka. Přede mnou šel Dán (Frans Nielsen), který seděl vedle nás, a ona povídá: „Já se tady rozbrečím.“ Tak říkám: „Ty jo, teď jdu teprve já a ty už tady brečíš a budeš mě znervózňovat kvůli nějakému Dánovi!“ A pak ten proslov… Angličtinu nemám vůbec rád, ale pral bych se s tím i v češtině. Přišel jsem ke stolečku a viděl, že jsem zapomněl svůj papír. Chtěl jsem zavtipkovat v angličtině, ale vypadla mi moje řeč.

Bylo to od srdce, lepší než tam vyprávět deset minut. Lidi úplně nebere, kdo mě trénoval ve druhé třídě. Poděkoval jsem rodině i celému Česku a to podle mě stačí. Něco mi probíhalo hlavou, když tam pouštěli jiné hráče, to mě dojalo, že je krásné tady být. Ale k slzám jsem měl naštěstí daleko.

Asi když jsem viděl, jak zvedám pohár, ten poslední v roce 2005 jako kapitán. To mi asi proběhlo, ale jinak jsem moc nevzpomínal.

To bude asi šampionát 1996 ve Vídni, můj první, kde jsem byl jako úplný mladíček. Tehdy jsme slavili zlato po dlouhé době. Ale mohl bych říct všechny tituly, každý byl krásný.

Vždycky to může být ještě lepší. Utrpěl jsem i spoustu porážek. A kariéru jsem zakončil sedmým místem v Moskvě, to se moc nepovedlo.

Jestli bude hrát, překoná mě příští rok. A když vidím jeho výkony, tak určitě nebude mít problém se přese mě dostat.

Viděl jsem zápasy se silnými soupeři. Akorát škoda, že neporazili Ameriku. Bylo těžké zopakovat úspěch z Prahy. Kluci měli dobré mužstvo. A rozhodně to teď nejde házet na brankáře (Karla Vejmelku), že udělal něco špatně. Nemyslím si to a ani taková kritika není dobrá.

Bronz bych klidně přál Dánům, když jsem slyšel, že ještě nikdy neměli medaili. A ve finále Švýcarsku. Neviděl jsem je teda naživo a bavil jsem se s jedním kolegou, který říkal, že Američani jsou od nich odstřelení. Je pravda, že jsem je viděl po dlouhé době zblízka a je to neskutečná rychlost.

Já si u nich pamatuju akorát Lake Placid 1980, jinak nevím, že by něco vyhráli. Můj kustod z Columbusu s nimi jezdí asi pět nebo deset let, loni taky byl v Čechách, tak jsme spolu seděli v baru U Tygra. A letos zrovna na mistrovství nepřijel, je prý někde v Arkansasu, a zrovna se Američani dostanou do finále…

Jo, až do středy, takže další dva dny si uděláme na pohodu. Dneska máme samozřejmě zápasy a mezi nimi tam zase bude prezident (Luc Tardif). Já to ale moc nevyhledávám, na utkání se půjdu podívat, ale uděláme si program svůj s manželkou.

Zdena jsem potkal ráno v posilovně, už podruhé! Já odcházel a on teprve přicházel. Říkal, že ráno letí, že se vrací do Ameriky, jak je tady s dětmi, tak kvůli škole. A s Henrikem jsme sem jeli autem, tak jsme pokecali. Ptal jsem se, co dělá. Ani jsem nevěděl, že v New Yorku dělá novináře, snad i pro TSN, tu celostátní televizi. Že ho to baví, cestuje a zůstal u hokeje.

Když byla síň slávy v Čechách. Ale teď jsem si koupil nějaké nové a zase ho zandám.