Výsledek odráží realitu, přiznal kapitán Červenka. Mluvil i o své budoucnosti v národním týmu

Curych (od našeho zpravodaje) - Tvorba české hry byla do velké míry znovu na jeho bedrech. Sám Červenka však po vyřazení připustil, že čtvrtfinále bylo zřejmě maximum, jakého letošní výběr mohl dosáhnout.

Je horší, ale taková je realita. Nikdo se na nic nevykašlal. Měli jsme špatný začátek, možná jsme byli trochu ustrašení. Nechávali jsme hrát Finy s pukem. Když jsme začali být více pohromadě, najednou jsme kotouče sbírali a vytvořili si šance. Proti tak zkušenému týmu se to ale musí sejít a nemůžete prohrát první třetinu 0:2.

Pomohl, ale hlavní byla třetí třetina. Neměli jsme co ztratit a najednou jsme se dostávali na puky, hra nás začala bavit. Do té doby jsme jenom bruslili. Kdybychom snížili na 2:3, dalo by se s tím něco dělat. Ale na kdyby se nehraje. Věřil jsem, že můžeme překvapit. Měli jsme tu hodně mladých kluků, co takový turnaj hráli poprvé. Do budoucna je na čem stavět.

Souhlasím, stálo nás to hodně sil. Neměli jsme jeden zápas, ve kterém by nám tam s lehkostí napadaly góly. Možná i proto chyběla dnes energie, ale není to jen o ní. Jde o to, jaký hokej hrajete, co si vytvoříte, jak se vám daří na puku. My hráli kolikrát naivně a rozházeně, což stojí ještě víc sil. Blbě se to vysvětluje.

Žádní favorité jsme nebyli, to je třeba si říct. Chyběli nám tu top hráči, ale tak to je. Výsledek asi odráží realitu. Můžeme si říkat, že kdybychom uhráli druhé místo ve skupině, měli bychom větší šanci s Lotyšskem, ale musíte brát situaci, jak je. Ale k otázce: Asi bych teď řekl, že síla mančaftu byla taková, jak to dopadlo.

Záleží, jak se na to podíváte. Doma vyhrál zlato, práce za ním je vidět a štáb odvedl výbornou práci. Letos zabudoval mladé, jak veřejnost chtěla. Je potřeba si říct, že nemáme tým na to, abychom každý rok vyhrávali mistrovství. Na druhou stranu je tu perspektiva do budoucna. Mladí nabrali zkušenosti.

Nahoru, dolů. Ale nejezdit kvůli tomu na mistrovství, abych si pocit z ročníku nepokazil… Nemůžete se bát, že něco nedopadne. Olympiáda byla zklamání, ale také nádherný zážitek ze zápasu s Kanadou, který mi zůstane v hlavě navěky. Sezona v Pardubicích byla úžasná až do konce. Šampionát končí hořce, ale takový je sport. Většinou prohráváš, abys mohl někdy vyhrát. Prohry vás učí, formují, pokud si z nich vezmete to správné.

Rád bych, ale uvidíme. Začne nová sezona, budu se připravovat, mít jiné cíle. V nároďáku mají být v tu danou chvíli ti nejlepší. Pokud mezi nimi budu, tak tam budu. Když ne, tak ne. Je to jednoduché. Smlouvu v Pardubicích mám ještě dva roky. Budu se snažit dělat všechno pro to, aby to vypadalo, jak chci.

To nejde říct. Všichni jsme se tu nadřeli, chyběla lehkost. Rvali jsme se o výsledek, pak se hned připravovali na další utkání. Na druhou stranu je to důvod, proč hokej hraju. Miluju ho. Kdybych ho neměl rád, nedělal bych věci, co to obnáší. Lehký stres, příprava a velké zápasy, proto to dělám. Když se nepovedou, zklamání je velké, ale patří k tomu.