Hlavní obsah

Jo, teď! Ne, teď ne! proběhlo Frodlovi snad stokrát hlavou. Pak se dočkal bouřlivého aplausu vyprodané O2 areny

Aktualizováno

Dosud za hokejový nároďák odchytal pouhé čtyři zápasy, všechny navíc přípravné. Na úvod nové sezony přišel pro gólmana Dominika Frodla dosud největší reprezentační test. Ve vyprodané O2 areně čelil v rámci Finských her Švédům, a přestože nakonec se svými spoluhráči odcházel poražen 2:3 po nájezdech, svým výkonem 30letý brankář rozhodně nezklamal. Naopak byl po 21 úspěšných zákrocích vyhlášen nejlepším českým hráčem.

Jo? Jo, teď! Ne, teď ne! problesklo Dominiku Frodlovi hlavou. Pak se dočkal bouřlivého potlesku. Video: Sport.cz

Článek

Jak náročný duel to proti výběru Tří korunek byl?

Těžký. Nebudu lhát, před zápasem jsem byl trošku nervózní. To jsem sice před každým, ale teď jsem byl víc. V průběhu zápasu jsem se do toho dostal a zjistil jsem, že ten hokej na mezinárodní úrovni je sice o něco rychlejší než v extralize, ale že zase tak jiný není. Pár zákroky jsem se dostal do hry. Měl jsem na začátku strach, jaký to oproti extralize bude skok, ale principy jsou všude stejné. Jsem rád, že jsem něco chytil.

Mrzí vás hodně dva inkasované góly v nájezdech?

Nájezdy byly hořké. Docela si na ně věřím, takže mě mrzí, že prohra přišla zrovna v nich.

Foto: David W Cerny, Reuters

Český gólman Dominik Frodl v duelu se Švédskem.

Nemuselo na ně dojít, ještě necelých pět minut před koncem třetí třetiny jste vedli, jenže pak Berglund využil přesilovku.

Na konci třetí třetiny jsme měli dvě zbytečná vyloučení a dali jsme tím Švédům šanci vyrovnat. Na druhou stranu ale musím říct, že oslabení jsme hráli dobře. Pak ale z dorážky padnul gól.

Stihl jste během zápasu vnímat atmosféru ve vyprodané O2 areně?

Jasně. Když při zápase fanoušci spustí „Češi, Češi“, tak je to znát. I když člověk do hlediště tolik nekouká, podvědomě atmosféru cítí. Ví, jestli je málo lidí a nefandí, nebo naopak. Měl jsem to v hlavě a pomáhalo mi to.

Potěšilo vás, že jste byl vyhlášen nejlepším hráčem týmu?

Hrozně těžko se mi o tom mluví, když zápas není s vítěznou tečkou. Ale jsem rád, že… Těžko se mi to fakt hodnotí. Ale myslím, že jsem v první zkoušce obstál.

Na začátku třetí třetiny jste během švédské přesilovky ztratil hůl. Jak dlouho jste se při zašlápnutém puku za vaší brankou rozmýšlel, jestli si pro ni dojet? Jestli to není velký risk na chvilku opustit brankoviště?

Dlouho! Tak stokrát mi v hlavě problesklo: jo, teď, ne, teď ne. A podobně. Puk tam byl zašlápnutý dlouho, pak jsem viděl, že to je na brusli. I jsem na kluky řval, ať to udrží, že jdu pro hokejku. Nevím, jestli mě slyšeli, ale měli jsme to tam případně dobře pokryté, kdyby to někdo vyšťoural. Švédové by nemohli střílet rovnou, takže jsem to risknul.

Slyše jste pak, jaký aplaus se na tribunách spustil, když jste se s hokejkou vrátil mezi tři tyče?

Slyšel jsem to. To je jedna z těch věcí, jak jsem odpovídal předtím. Člověk atmosféru samozřejmě vnímá, a když je ticho a najednou všichni začnou tleskat, neslyšel by to asi jenom hluchý.