Článek
Úterní trénink národního týmu skončil přesně v půl šesté. O třicet minut později začalo třetí semifinále mezi Energií a Oceláři. Daniel Voženílek si mediální povinnosti splnil jako první, aby mohl pelášit do přilehlé Mattoni areny. Tam nakonec viděl výhru Třince 3:2, takže jeho bývalí spoluhráči jsou jen jeden krok od finále.
„Pravidelně je sleduji. Výkony Třince pro mě překvapením nejsou. Tým je skvělý, má hloubku i kvalitu ve všech lajnách. Je skvělé na ně koukat, dělají mi radost,“ netajil se útočník, který za sebou má ne úplně povedenou druhou sezonu ve švýcarském Zugu.
Ten stejně jako loni ztroskotal v play off na silném Davosu. Zugu navíc nevyšlo podle představ ani semifinále Ligy mistrů. Voženílek si v průběhu sezony navíc zlomil nohu a jeho bodový přísun tudíž nenaplnil očekávání. I proto je vidina návratu k Ocelářům více než lákavá.
„Uvidíme, varianta to je. Návratu jsem nakloněný, mám s Třincem platnou smlouvu, tak to bylo plánované celou dobu. Teď k tomu nemám co víc říct,“ pokračoval 30letý útočník, jenž s Oceláři v minulosti získal dva mistrovské tituly.
V rámci extraligy si nyní užívá pozici fanouška. „Třinec letos určitě má na titul. Kluci hrají aktivněji, je skvělé je sledovat. Tým to ale podle mě uměl vždycky, jenom toho letos využívá víc. V minulosti jsme byli v top trojce nejproduktivnějších týmů a stejně se říkalo, že hrajeme beton,“ reagoval na dotaz, jak se mu zamlouvá agresivnější styl pod trenérem Borisem Žabkou.
Sám Voženílek ale v této sezoně ještě odpracováno nemá. Pokusí se vybojovat si nominaci na květnovém světovém šampionátu ve Švýcarsku. Byť trenér Radim Rulík dopředu avizoval omlazenější kádr.
„Neberu to jako nějaký boj. Trenér mi zavolal a pozvánku vždycky rád přijmu, ať je sezona jakákoli. Budu se snažit plnit, co po mně chce,“ odpověděl Voženílek. Příprava hokejistů ale teprve začala. Za šest týdnů stihne národní tým celkem deset přípravných duelů, než 15. května vyjede k úvodní bitvě mistrovství světa proti Dánům.
