S přítelkyní čekají dítě, a tak chtěl Gazda zpět do Česka. Pro Pardubice může být důležitou posilou

„Je to top tým v Česku, tak i volba jít do takového klubu byla jednoduchá. Poslední tři roky uhrály Pardubice tři placky, tak je to zodpovědnost,“ říká 27letý Gazda, jenž do Dynama zamířil po roce ve finském Ilvesu.

Že je v hledáčku Pardubic, informoval už v polovině listopadu Sport.cz. V polovině prosince se pak Gazda vyfotil s partičkou pardubických hráčů v reprezentaci při Švýcarských hrách, čímž dal spekulacím punc skutečnosti.

„Na papíře jsem tu byl už tři roky zpátky, zájem panoval víceméně dlouhodobý. Když jsme znovu mluvili s Petrem Sýkorou (sportovní manažer), rychle jsme se domluvili, protože od Pardubic byl opravdu největší zájem. Byla to pro mě jednodušší volba,“ zmiňuje Gazda skutečnost, že ho Dynamo už počátkem roku 2023 podepsalo na střídavé starty z prvoligového Zlína, ovšem nikdy k nim nedošlo.

Že už v průběhu finského angažmá rychle kývnul na pardubickou nabídku, má také ryze soukromý důvod. S přítelkyní počátkem nadcházející sezony čekají potomka, a tak Gazda nechtěl nějaké další cestování a trmácení se po Evropě. „Chceme být doma. Tak to do sebe zaklaplo a bude na mně, abych tady důvěru splatil,“ říká. „A že je tu konkurence? Pro mě nic nového. Posledních pár let jsem neměl zaručené místo, vše se bude odvíjet od předvedené hry. Trenéři asi nějaký plán mají, ale rozhodne se na ledě.“

O pardubické štaci častokrát mluvil s budoucími parťáky na reprezentačních srazech, borce jako Libor Hájek, Lukáš Sedlák, Jáchym Kondelík či Jan Košťálek teď považuje za opory, které mu ulehčují adaptaci a poznání nového prostředí.

S první trojicí jmenovaných si dokonce v květnu zahrál na svém prvním světovém šampionátu v Dánsku, byť pro Gazdu měl turnaj zvláštní nádech. Začal na tribuně, ve třetím zápase ho ale kouč Rulík při absenci Tomáše Kundrátka poslal do hry a on si vcelku slušně počínal, dokonce vedl i +/- bodování šampionátu. Jenže pak ho Rulík znovu - pro mnohé nečekaně - vrátil na tribunu a on už se v dalších duelech neobjevil.

„Celá ta moje akce po konci sezony byla náročná. Přítelkyně zůstala ve Finsku, nemohla odcestovat se mnou. Na jednu stranu jsem byl rád, že to vyšlo, na druhou je těžké být náhradníkem, připravovat se sám. Kluci drtivou většinu mistrovství měli volno, já jsem byl na rotopedu nebo na ledě. Ale užil jsem si, byla to velká zkušenost, snažil jsem se co nejvíc načerpat od kluků z NHL, nasát atmosféru,“ říká teď bez hořkosti.

Tak třeba mu štace v Pardubicích pro příště zaručí mnohem pevnější pozici.