Drzá finta, kterou Češi už roky udivují svět. Vznikla jako inspirace Panenkovým dloubákem

„Stokrát jsem četl knížku Ivo Viktora Můj dres číslo 1. Tam byly fotky penalt z mistrovství Evropy a jak šel kopat Tonda Panenka. Já pořád dumal, jak něco takového udělat v hokeji. Někdy ve třinácti letech jsem ji začal dělat na tréninku na mantinel, v zápase bych se styděl,“ líčil Vejvoda před třemi lety pro Sport.cz. Fintu ale přece jen vytasil v extraligovém mači proti Litvínovu, nicméně schovával si ji na důležitější okamžiky.

A tak když se v roce 1996 finále mistrovství světa mezi Českem a Kanadou blížilo do prodloužení, měl v hlavě, že vymyšlenou kličkou v něm překvapí všechny. Slávu mu ale „sebral“ věrný parťák z Blue line Martin Procházka, který 19 vteřin před koncem třetí třetiny posunul Česko ke zlatu. „Prochy to udělal dobře,“ nelitoval Vejvoda.

O pět let později, v extraligovém čtvrtfinále proti Spartě, pak rychlé ruce a stejné provedení vytáhl litvínovský útočník Robert Kysela na brankáře Petra Břízu. A jelikož v té době už byly zápasy mnohem lépe televizně pokryté a rozšiřoval se rovněž internet, tak právě Kysela, jinak stejně jako Vejvoda světový šampion z roku 1996, inspiroval mnohé následovníky včetně Tomáše Hertla.

Samotného Kyselu pak na kličku podle jeho slov navedl na přelomu 80. a 90. let litvínovský spoluhráč Jordán Karagavrilidis. Častokrát ji Kysela piloval na tréninku, v zápase jednou takto překonal opavského Pavla Cagaše, ale až nájezd proti Břízovi obletěl zemi. „Petr mi to asi tenkrát měl za zlé, ale za měsíc se z toho oklepal,“ vzpomínal.

Uběhly čtyři roky, narvaná Madison Square Garden sledovala nájezdový rozstřel mezi Rangers a Washingtonem Capitals, který předchozích 29 exekutorů nerozhodlo. A tak se jako třicátý rozjel Marek Malík a uhranul spoluhráče včetně Jaromíra Jágra, NHL i město, které nikdy nespí, protože se jeho finta pouštěla třeba i na Times Square.

„Kde přesně jsem ji viděl poprvé, asi neřeknu. Je možné, že to bylo u Roberta Kysely nebo Vládi Růžičky. Určitě to bylo u někoho v české lize,“ říkal Malík. „V brance Washingtonu stál tehdy Olaf Kölzig. Kluci, kteří jeli přede mnou, vyzkoušeli naprosto všechno, od kliček po střely, ale on drtivou většinu z toho chytil. Proto jsem si řekl, že ho zkusím překvapit, a povedlo se.“

Věřil si, ale připustil, že kdyby nedal, byl by za troubu. Takhle ne a je z toho nezapomenutelná paráda.

Stejně jako v případě dalšího českého „propagátora“ této finty. Tomáš Hertl hrál v říjnu 2013 svůj třetí zápas v NHL a v dresu San Jose nasázel Rangers čtyři branky, z toho jedna vzešla z kličky mezi nohama.

„Tu fintu trénoval odmalička, začali jsme s tím, když to kdysi udělal Robert Kysela brankáři Břízovi. V zápase se mu to povedlo jenom jednou v dorostu a pak až teď. Byl v euforii z hattricku, tak si troufl, jinak by to nezkusil,“ líčil tehdy pro idnes.cz Hertlův otec Jaroslav. A když se Kysela dozvěděl, že byl vzorem, smál se. „Že mě zmínil, si vystřihnu a schovám. Jsem na něj pyšný.“

Kdepak, Vejvoda, Kysela, Malík či Hertl nejsou rozhodně jedinými, kteří provedení předvedli.

Obránce Marek Tročinský rok po Hertlovi stejné zakončení vykouzlil za Třinec v Lize mistrů. „Ono to není úplně těžké, to vám poví každý hokejista. Občas jsem to zkusil, ale že bych to piloval celou sezonu jako Kyslík (Kysela), to ne,“ říkal.

V extraligovém semifinále v roce 2016 se proti Vítkovicím podobným kouskem prosadil také sparťanský obránce Michal Barinka, když na led naskočil z trestné. Toho inspiroval Malík. Slováka Borise Sádeckého zase k fintě nasměroval Pavol Demitra, který takto skóroval při výluce NHL v roce 2004 ve slovenské extralize, a Sádeckého gól byl posléze v sezoně 2017/18 vyhlášen vůbec tím nejhezčím v základní části KHL. Gólmana takto nachytal i David Pastrňák v NHL, před rokem se podobně prosadil v kladenském dresu Jaromír Pytlík.

A jsou i další…

Jedno je ale jisté. Když brankáře „vykoupete“ tímto trikem, zažijete slávu.

Stejně jako teď v Minnesotě Adam Jiříček.