Článek
Jako jediný v celé kvalifikaci se aspoň na jeden vrchol dostal favorizovaný Soratu Anraku, Ondra zapsal na první cestě desáté místo, na druhé sedmnácté. „Nechal jsem tam zhruba to, co jsem mohl,“ vyprávěl, když přišel do zákulisí lezecké stěny.
„Lezl jsem spíše na jistotu. Nechtěl jsem to zpackat. Kdybych lezl na riziko, mohl jsem v každé cestě dolézt o pár kroků dál, ale s umístěním relativně spokojenost,“ přemítal Ondra. „Naštěstí u obtížnosti si to trochu můžete hlídat, ten systém není tak přísný jako u boulderingu, kde se může stát i nejlepším, že vypadnou,“ vysvětloval.
Jaké byly kvalifikační cesty? „Ta stěna je převislá a celý převis hodně unavuje. Jedna cesta byla boulderovější, druhá víc na vytrvalost, ale v té finální stěně, která je míň převislá, to chce být čerstvý,“ líčil.
V předchozích letech při pražské zastávce seriálu závodil v boulderingu. Teď mohl využít toho, že se v metropoli závodí hned ve dvou disciplínách, včetně té jeho dlouhodobě oblíbenější.
O postup do večerního finále bude bojovat v neděli od 10.30. „Tam už musím pořádně zabrat. Je to jiná hra,“ srovnává. „Kvalifikace se leze stylem flash, kdy na sebe můžeme koukat, při semifinále a finále už jsme v izolaci a rozhoduje hodně to, kdo jak stěnu přečte. Tam by mi mohly pomoct zkušenosti,“ věří čtyřnásobný světový šampion a účastník dvou olympiád.
Teď využije dvou volných dnů a pojede za rodinou domů do Brna. „Ale v pátek si krátký trénink dopřeju, mám zkušenost, že po dvou dnech úplného odpočinku se mi nelezlo úplně dobře,“ ví.
Vítěz kvalifikace Putra Tri Ramadani z Indonésie má dvacet let, Anraku je ještě o rok mladší, nikomu z elitní osmičky kvalifikace není přes 25 let. „Ta nová generace je strašně silná. Je hezké to vidět, na druhou stranu trochu mrzí, když cítíte, že je těžké jim konkurovat. Ale ještě to zkusím a pak třeba předám štafetu,“ přemítá.
