Článek
Může vás vítězství, které se rodilo ve velkých bolestech, nakopnout?
Měli jsme svázané ruce. Předváděli jsme banální balóny, banální chyby, které normálně neděláme. Ale je super, že jsme vyhráli, i když to moc nešlo.
Nedělní zápas s Estonskem se mohl přeměnit na boj o bytí a nebytí...
Nevím, před mistrovstvím jsme měli vyšší cíle. Máme je sice pořád, ale nebyli jsme ve své kůži. Možná tím prostředím, trémou, spousta kluků hraje takovou akci doma poprvé. Hodně nám to svázalo ruce, ale teď už to bude jen a jen lepší.
Co jste si řekli po třetím setu za stavu 1:2?
Že to nemůžeme českému fanouškovi udělat. Kousnuli jsme se a vyhráli. Doufáme, že ta tréma odešla a budeme podávat lepší výkony.
V těžkých chvílích jste český tým držel nad vodou...
Necítil jsem moc nervozitu, hrálo se mi celkem uvolněně. Myslel jsem přitom na kluky z toho letadla s hokejisty Jaroslavle. Je to hrozná tragédie.
Znal jste někoho z nich osobně?
Josefa Vašíčka, který byl z Havlíčkova Brodu. Znali jsme se léta, psali jsme si. Já bych jim to vítězství věnoval. Bylo to hrozně vydřený.
Na příští sezónu jste podepsal smlouvu s Krasnodarem, to bude pro vás asi dost obtížné nasedat do ruských letadel, ne?
Pro mě to byl šok, nechtěl tomu uvěřit. Znám i Josefovu sestru. Nevím, co teď prožívá, asi ohromná muka. To určitě nebylo zapotřebí taková tragédie, aby s tím ruské kluby začaly něco dělat. Samozřejmě spousta lidí mi volala: nechoď do Ruska. Bez toho létání ale dnešní profesionální sport nejde dělat.
