Z dispečinku má na starost MotoGP v Brně, jako traťový komisař zažil i smrtelnou nehodu ve formuli

Ale pěkně popořádku. V jedenatřiceti letech už v motorsportu zažil mnohé. Než povýšil na technika brněnské závodní dráhy a usedl na dispečink, stal se před deseti lety traťovým komisařem. V této roli okusil závody formule 1 a MotoGP různě po Evropě nebo legendární čtyřiadvacetihodinovku v Le Mans.

„Největší zážitky mám právě z Le Mans. To je něco tak fenomenálního, když v noci stojíte na dlouhé rovince a v první šikaně. Přál bych každému zažít tu atmosféru a jak tím lidi žijí. I místní. Rovinku, kde jsme sloužili, lemují rodinné domy. Lidi tam normálně i během závodního víkendu bydlí. Ráno jdou se síťovanou taškou pro pečivo do obchodu a zdraví vás a usmívají se. Jsou rádi, že tam mají takovou velkou událost. Jaký je to rozdíl oproti třeba Mostu, kde si lidi stěžují na hluk,“ porovnává Švestka.

Důležitou náplní práce traťového komisaře je asistence při nehodách závodníků. Nejfatálnější moment zažil Brňan před sedmi roky na okruhu v belgickém Spa, kdy byl u tragické havárie francouzského pilota Anthoina Huberta ve formuli 2.

Ten incident otřásl motoristickým světem. Tehdy dvaadvacetiletý Francouz doplatil na smolný řetězec událostí, který se udál v rychlé pasáži slavné dráhy Eau Rouge–Raidillon. Hubert se vyhýbal troskám vozu Giuliana Alesiho a po kontaktu s jiným vozem ve vysoké rychlosti narazil do svodidel. Poté se jeho monopost odrazil do únikové zóny, kde to do něj v rychlosti přes dvě stě kilometrů v hodině kolmo napálil Juan Manuel Correa.

„Když zavřu oči, pořád se mi vybaví, jak rychle jeho formule vyletěla z trati. Stáli jsme trochu dál, ale po nehodě jsem hned vyběhl na trať s červenou vlajkou. Vzali jsme s sebou s kolegy hasičák a běželi k místu nehody. Mysleli jsme, že by vůz mohl začít hořet. Pak tam přišli snad všichni přítomní doktoři na okruhu a my drželi plentu nad Correou, který řval bolestí. Plentu jsme rozprostřeli kvůli jeho soukromí, aby ho nemohl v ten moment nikdo fotit nebo natáčet,“ vybavuje si Švestka Correu, který nehodu odnesl mnohačetnými zlomeninami nohy, kvůli nimž mu hrozila i amputace nohy. K závodění se ale americko-ekvádorský pilot dokázal vrátit.

Hubertův život naopak tehdy na konci srpna na legendární belgické dráze vyhasl. „Že je po smrti, jsme se dozvěděli, až později toho dne, kdy jsme opouštěli okruh. Zeptal jsem se vedoucího traťového komisaře, jak je Hubert na tom, a on konstatoval, že umřel. Nechtělo se nám tomu věřit. Dokonce nám nabídli psychologickou pomoc, ale ta nebyla potřeba,“ líčí smutné okamžiky Švestka.

Takto fatální nehoda ho zaskočila i proto, že v současném motorsportu je ojedinělá. Při své práci ostatně brněnský rodák zažil řadu pozitivnějších momentů, ostatně proto se taky na netradiční dráhu vrhl.

„Od útlého dětství jsem chodil na závody na okruh v Brně, na které jsem se těšil celý rok. Jsem velký motoristický fanoušek, mám rád hlavně MotoGP, takže ta myšlenka, že zkusím práci traťového komisaře, tam byla. V jedenadvaceti jsem se přihlásil, šel v Brně na pohovor s nováčky a podstoupil školení komisařů. Když to pak člověka chytne, odslouží na okruhu řadu dní,“ přesvědčuje Švestka.

Jako pro ostatní traťové komisaře, i pro něj šlo v první chvíli o přivýdělek a brigádu, o tři roky později už ale začal na okruhu vypomáhat jako pomocný dispečer. Zanedlouho se pak brigáda stala prací, když v Brně nastoupil na pozici technika závodní dráhy.

„Měl jsem kliku, že jsem se na tuto pozici dostal. Neprocházel jsem žádným výběrovým řízením, ale když se ta pozice uvolnila, byl jsem už pomocný dispečer, takže jsem měl nějaké zkušenosti, a proto mě tehdejší ředitelka okruhu Ivana Ulmanová oslovila,“ vzpomíná Švestka na šest roků starý moment, kdy začal na autodromu pracovat na plný úvazek.

Teď zažívá Švestka perný týden, který v pondělí začal finální úpravou trati. „Koordinuji práce, jako je úprava kačírků a dalších bezpečnostních prvků na okruhu nebo natírání obrubníků do barev české trikolory. Vypadá to jako optická záležitost, ale má to taky praktický význam. Součástí barvy je i křemičitý písek z Itálie, který zajistí vyšší adhezi motocyklu. Jinak by tam jezdci hodně klouzali,“ přibližuje Brňan.

O závodním víkendu se pak dostane do nejdůležitější místnosti na okruhu, takzvané Race Control, kde se posadí po bok dalších zhruba třiceti lidí řídících závod.

„Sedí tam třeba šéflékař nebo pracovníci bezpečnosti, techničtí komisaři a podobně. Mísí se tam různé jazyky, slyšíte angličtinu, španělštinu, italštinu. My, zaměstnanci z okruhu, sedíme vepředu,“ popisuje Švestka atmosféru závodního víkendu ve velíně.

Při Grand Prix bude mít na starosti řízení led panelů, které nahrazují vlajkovou signalizaci. Když ředitelství závodu rozhodne o vyvěšení červené vlajky, znamenající zastavení závodu, právě na Švestkovi bude, aby na dvaceti panelech na autodromu co nejdříve svítila. Stejně tak bude koordinovat případné vyvěšení žluté (signalizující nebezpečí na trati nebo v jejím okolí) či modré vlajky (upozorňující jezdce, že ho bude jiný pilot předjíždět o kolo).

„U každého LED panelu bude traťový komisař, který může u svého stanoviště spustit signál. Na mně je vše zkoordinovat,“ přibližuje Švestka.

Závodní víkend MotoGP je jen malým výsekem jeho práce. Jako technik závodní dráhy daleko častěji usedá do velína v běžném provozu, kdy brněnskou dráhu pravidelně využívají amatérští motoristé při komerčních pronájmech. V tom případě má Švestka na starosti koordinaci všech složek na okruhu, od traťových komisařů až po doktory.

„Je to jiný druh adrenalinu, než když děláte traťáka. Když jste traťák, tak při běžném dni řešíte na svém úseku třeba jednu nebo dvě nehody přímo v kačírku. Když jste na dispečinku, řešíte každou nehodu. Nejste teda sice na dráze, ale je to jiný cvrkot. Samozřejmě jsou i klidnější dny,“ popisuje Švestka.

Ten pozoruje zvýšený zájem o brněnskou dráhu poté, co loni na jaře dostala nový asfalt a v červenci se pak na ni po pěti letech vrátil závod MotoGP.

„Od té doby sledujeme velký nárůst zájmu o pronájem dráhy. Starý asfalt měl mezi motorkáři špatnou pověst, že nemá grip a k tomu žere gumy. Někdy se stává, že některá trať nemá přilnavost, ale aspoň není tak nešetrná ke gumám, v Brně bylo v tomto směru obojí špatně. Po výměně asfaltu je zájezd agentur vždy naplněný úplně na maximum. I kdyby se nevrátila MotoGP, tak by ten posun byl patrný. A díky návratu MotoGP se vrátil punc té prestiže, že sem jezdí nejlepší závodníci světa,“ podotýká Švestka.

Podle něj je hmatatelný posun, kterým brněnský autodrom prošel od té doby, co se novým majitelem dráhy stal před třemi roky Karel Hubáček, který okruh odkoupil od bývalého dlouholetého majitele Karla Abrahama staršího.

„Děkujeme novému panu majiteli, že se do toho opřel. Byli jsme na pochybách, kam to směřuje, a měli jsme o budoucnost okruhu strach. Je skvělé, že se vrátila MotoGP do Brna, i ta prestiž dráhy je potom jiná,“ uzavírá Švestka.