ANALÝZA: Šampionát, který svět půlstoletí nepamatuje. Co způsobuje gólovou explozi?

Gólovému gejzíru do určité míry přispívá výjimečná generace střelců, jako je Mbappé (8 gólů), Messi (8), Kane (6) nebo Haaland (7). První trojice si ještě může statistiky vylepšit v zápasech o medaile, které načíná úterní semifinále Francie se Španělskem.

Ještě se nikdy také nestalo, že fotbalový smrtelník nasází šest tref na mistrovství světa, ale stejně mu to nepostačí ani na umístění mezi nejlepším triem kanonýrů. Klidně je možné, že majitel Zlaté kopačky poprvé od roku 1970 zakončí šampionát s dvojciferným počtem gólů na kontě.

Právě Mexiko 1970 je v novodobější historii turnajem s nejvyšším gólovým průměrem. Ve 32 zápasech se urodilo 95 tref, z čehož lze zprůměrovat hodnotu 2,96 gólu na zápas.

Nejvyšší průměry zaznamenaly v poválečných dějinách hned ty první - 1950 (4 góly za zápas) a 1954 (5,38 gólů za zápas), se současným pojetím fotbalu je ale vlastně moc srovnávat nelze.

Aktuální šampionát v gólových průměrech Mexiko 1970 atakuje.

„Padá víc gólů, všichni máme radost,“ nadechne se expert a někdejší útočník Petr Mikolanda. „Na mistrovství světa se ale dostaly týmy, které by se tam dřív nedostaly. Kdyby se hrálo s 24 nebo 32 týmy, vypadalo by to jinak.“

V Severní Americe se turnaj poprvé v historii rozrostl na 48 účastníků. Nejspíš se čekalo, že nafouknutá akce nabídne množství jednoznačnějších výsledků, křiklavých debaklů a rozdílů. To se až na výjimky nedělo. Rozšíření se projevuje, ale spíš plíživě a nenápadně.

Třeba analytik Opty Jakub Kadrnožka rozpitval, že se americké dostaveníčko nevymyká v přesnosti střelby nebo podobných atributech oproti světovým šampionátům v aktuálním tisíciletí. „Vliv ale má na sto procent chybovost. Za zápas padne 0,3 gólu po hrubce, je to zdaleka nejvyšší číslo ze všech ročníků,“ vystihuje Kadrnožka.

Jednoduše? Každý třetí duel nastane chyba jako vrata. Analytik Opty podporuje tezi, že se na tom značně podílí rozšíření turnaje a rozmělnění kvality.

Tunisko inkasovalo po chybách šest gólů, Irák pět a Uruguay čtyři. Koneckonců všechny země také s nepořízenou po skupině letěly domů.

„Všiml jsem si, že týmy z asijského nebo arabského světa přešly na trend, ve kterém nechtějí odevzdávat míče a spíš je zezadu rozehrávají. Na Euru je to běžné, ale na mistrovství světa to u takových týmů nebývalo zvykem. A je vidět, že si stále zvykají,“ podotýká zase expert Sport.cz Pavel Karoch.

Opta shromažďuje pokročilejší data od šampionátu 1966. A pokud si uděláte žebříček 15 nejchybovějších týmů historie, vmáčkne se do nelichotivé tabulky hned pětice letošních výběrů.

Pozor, za návalem gólů po chybách nevězí jen na omyly náchylnější taktika či prostá neschopnost. „Na šampionátu se mi líbí propracovaná ofenziva, která není závislá na individualitách, ale týmovém pojetí a tlaku na soupeřovu obranu, které k chybám nutí,“ poznamenává Mikolanda.

Ač ve zbytku šampionátu už nepadne jediný gól, stane se nejgólovější sešlostí v novém tisíciletí. A do toho se promítají i další faktory. „Ze skupin se postupovalo ze třetích míst, hrálo se odvážněji. Celkově náročné podmínky jako nadmořská výška nebo teplota mohly hrát roli. Mužstva neudrží kompaktnost, obrana se roztrhá, někdo ze systému vypadne,“ vypočítává Karoch.

The Guardian také upozornil, že po Kataru 2022 jde o druhý světový šampionát, v němž mohou trenéři vystřídat v základní hrací době pětici hráčů. Supernáhradníci dovedou skórovat i změnit ráz utkání.

Například agentura ČTK za jeden z důvodů gólového rozmachu spatřuje i nové míče, které rychleji sviští a které jsou nepříjemnější pro brankáře. Zmiňují se o tom i Karoch s Mikolandou. Diváci také viděli několik pohledných tref z větší vzdálenosti.

Zpoza vápna padlo o dost víc tref než například v Kataru 2022. Větší podíl gólů zpoza šestnáctky ale (zatím) evidují turnaje v letech 2002, 2006, 2010 i 2018. Jen pro zajímavost, hned pětina gólů z dálky padla na šampionátech v roce 1982 a 1994.

V globálu ale při aktuální podívané padá víc gólů.

Nárůst není raketový. Je vidět, že fotbalový svět smýšlí jinak než počátkem 90. let, kdy frčel italský fotbal, propracovaná defenziva a catenaccio. Koneckonců turnaj v roce 1990 byl gólově nejdietnější, diváci za zápas v průměru viděli 2,22 gólu.

„Myslím, že tituly stále budou patřit týmům, které mají skvělou defenzivu. Už to ale není Řecko na Euru 2004, kde sázelo jen a jen na defenzivu. Nebo nyní Česko, které spoléhá na jeden aut. Bylo taky šílené, co předvedlo Maroko. V turnaji hráli krásně ofenzivně, ale posledním zápasem to všechno zahodili. Ve čtvrtfinále s Francií nechtěli útočit a stejně prohráli 0:2,“ uvažuje Mikolanda.

„Trendem je být vyvážený. Ke skvělému bránění musím přidat i kvalitní útok, abych soupeře zahltil a oslabil,“ dodává bývalý útočník a nyní expert a trenér.

Je dost možné, že i edice šampionátu 2030 nabídne ještě hezčí gólové průměry. Důvodem ale nemusí být rozmach ofenzivní kopané. Spíš jde o to, že se zcela vážně uvažuje o rozšíření turnaje na astronomických 64 týmů.

To už je ale jiný příběh…