Článek
„Skončila nám liga, kde se dohrávala baráž. Vše dopadlo podle předpokladů, opět se ukázalo, že nůžky mezi první a druhou ligou jsou hodně rozevřené. Připomíná mi to dění v hokeji. Na dveře už klepe mistrovství světa, ale právě v tomto mezidobí se odehrály dvě události, které mě naplnily optimismem do budoucna.
Proběhla Valná hromada, a musím říct, že poprvé za šest let, co jsem jejím pravidelným účastníkem, jsem na ní cítil pozitivní atmosféru, soudržnost mezi jednotlivými delegáty. Dříve to bylo rozdělené na různé aliance, ostrůvky. Tentokrát jsem cítil pospolitost, touhu táhnout za jeden provaz.
A právě to mě naplňuje optimismem. Cítím totiž, že se fotbal posouvá správným směrem. Nové vedení asociace úřaduje teprve rok, ale za sebe říkám, že vnímám posun a věřím, že jde stále o začátek a posuneme se ještě o mnoho více. Nemluvím pouze o fotbalové složce, ale také o té marketingové, shánění partnerů atd. Důležité je, že se dal dohromady STES.
Musím říct, že pozitivní změny cítím i u sebe na okrese. V jednotlivých klubech také dochází ke generační obměně, což je něco, na co jsem apeloval delší dobu. Neříkám, že celá odcházející generace byla špatná, ale už je potřeba čerstvý vítr, nová krev, nové nápady na to, jak se zlepšovat.
Právě o tento progres, který je sice postupný, ale stále znatelný, se bojím, aby nebyl zabrzděn po mundialu. Osobně naší reprezentaci věřím a myslím si, že ze skupiny postoupit dokážeme, což už bych za úspěch považoval. Každé další kolo bych bral jako třešničku na dortu.
Existuje ale také možnost, že na šampionátu vyhoříme. A v tu chvíli se obávám toho, že se narativ veřejnosti otočí a bude se říkat, jak se tu vše dělá špatně, že nic nefunguje. Je to taková česká povaha: když se daří, létáme v oblacích, naopak když se nevede, jsme ve všem nejhorší…
Klíčové pro vývoj našeho fotbalu je nastavit procesy vnitřního fungování, výchovu mládeže a další principy již od těch nejmenších. Abychom za pár let byli důstojnějším soupeřem pro velké favority.
Na závěr bych chtěl zmínit akci, kterou jsme u nás na okrese uspořádali. Šlo o závěrečný turnaj mladších a starších přípravek. Jednalo se o můj velký nápad a sen zároveň. Z obou kategorií dorazilo po 20 družstvech. Akce byla pořadatelsky náročná, byl jsem možná nervóznější, než když jsem nastupoval za nároďák. Mám ale pozitivní ohlasy a myslím si, že se to opravdu povedlo. Do budoucna bych z toho chtěl udělat tradici.
A když vidím, jak velký je o fotbal zájem, kolik dětí ho s láskou dělá, kolik dospělých obětuje svůj volný čas trénování, a že jich opravdu jsou kvanta, nebo jenom podporování svých potomků, tak jsem naplněn optimismem, že fotbal je stále tím fenoménem, jako byl za mého dětství. A věřím, že ho opět všichni společně dokážeme posunout do míst, kde ho chceme vidět.
