Článek
„O víkendu jsem odpískal zápas mezi Radlíkem a Libeří. Cesta za prvním odřízeným utkáním začala ale již v létě na semináři rozhodčích. Tehdy jsem prohodil, že bych si chtěl jeden duel odpískat a nyní se naskytla ideální příležitost.
Jedním z důvodů toho, proč jsem zápas pískal, je popularizace rozhodčích. Obecně jich je v nižších soutěžích velký nedostatek. A cíl mladé sudí k fotbalu přivést má i tato glosa. Popíšu proto podrobně, jakým procesem si musí začínající sudí projít a co všechno dělá. Začíná se školením, já ho absolvoval u Libora Kovaříka, šéfa Komise rozhodčích. Běžně se však koná na příslušném okrese či kraji, kde proběhnou testy.
Přestože jsem pískal až 10. ligu, tak jde stále o soutěžní utkání, které má určitá pravidla a řády, které se musí dodržovat. Na zápase je kvůli nedostatku začínajících arbitrů běžně přítomen jenom hlavní sudí, asistenty se v tu chvíli stávají vybraní jedinci z obou týmů.
Pro rozhodčí nováčky, jako jsem byl o víkendu já, jsou k dispozici delegáti, kteří se vším pomohou. Člověk by si řekl, že vleze na hřiště, odřídí utkání a jede domů. Ten proces, hlavně v amatérských soutěžích, je ale daleko složitější. Začíná se seznámením s pořadateli a asistenty, pak se musí udělat zápis o utkání. Následně jsem si prošel hřiště, zkontroloval jsem, jak je nalajnováno, sítě v brankách, rohové praporky.
A pak už se šlo na věc. Musím přiznat, že lehce nervózní jsem byl, přeci jenom šlo o něco úplně nového. V uvozovkách nejsložitější pro mě bylo to, že okolo létal balon a já se ho nemohl dotknout, k čemuž jsem měl nutkání. Zároveň musíte pozorovat všech 22 hráčů na hřišti, což také není jednoduché, být vždy ve správném postavení.
Hráčům jsem již před zápasem řekl, že hru budu více pouštět, že nebudu pískat každý souboj. Mám rád tvrdou ale férovou hru a tak jsem chtěl i jako rozhodčí působit. Myslím si, že jsem přispěl k plynulosti hry, alespoň takové jsem měl po zápase ohlasy.
Obecně si myslím, že když rozhodčí fotbal hrál - a je jedno na jaké úrovni - tak bude mít větší cit pro hru. Je to určitě něco, co může začínajícím sudím pomoci, protože když si určité situace vyzkoušíte z pozice hráče, tak je pak jako rozhodčí dokážete lépe vyhodnotit.
Další důležitou složkou výkonu rozhodčího je komunikace s hráči. Zase to popíšu trošku plošně. Emocím na hřišti rozumím, sám je dávám najevo, ale nesmí to překročit určitou hranu. Což se naštěstí o víkendu nestalo. Ke konci zápasu jsem si ale samozřejmě něco vyslechl a musím přiznat, že příjemné mi to nebylo, ale pokud bude v budoucnu potřeba, rád pomůžu. Na to být rozhodčím zkrátka musíte mít povahu.
Samostatnou kapitolou je chování realizačních týmů a diváků. U těchto lidí je pozice rozhodčího opravdu nezáviděníhodná, protože nikdy nebudou spokojení všichni. A muž s píšťalkou je zpravidla v jejich očích viníkem.
Na závěr bych chtěl uvést jasná pozitiva, která může práce rozhodčího přinést. Byl jsem na čerstvém vzduchu, uběhl jsem osm kilometrů, měl jsem určitou zodpovědnost. A opět zopakuji svou oblíbenou větu: Rozhodčích je málo a profese sudího je nejkratší možnou cestou do ligového fotbalu. Chci apelovat na mladé kluky, kteří váhají, ať to zkusí. Protože pokud chceme zlepšit český fotbal, potřebujeme rozhodčí!"
