Článek
Tenisový rok 2026 je plný šokujících překvapení. Ukázalo se, že dva loňští šampioni, kteří se zdánlivě nezadržitelně oddělili od ostatních, jsou také jen z masa a kostí. Jannik Sinner a Carlos Alcaraz si loni rozdělili grandslamové tituly. Španěl vyhrál Roland Garros a US Open, Sinner pak Australian Open a Wimbledon.
Alcaraz letos ještě triumfoval v Melbourne, ale po dubnovém odstoupení v Barceloně se na kurtech ukázal až na Flushing Meadows. Oficiálním důvodem bylo zraněné zápěstí, neoficiálně se ale hovořilo o psychickém vyčerpání.
Sinnerova vítězná šňůra a triumfy na tisícovkových turnajích totiž budily dojem, že je neporazitelný. Vyhrál ještě Wimbledon, ale poté už se na tour neobjevil a ukončil sezonu. Trápila ho zranění kolena a zad. Léčbu mu komplikovala i absence jeho fyzioterapeuta, českého doktora Horny, který si po pádu ze stromu přivodil komplikovanou zlomeninu nohy a nebyl několik měsíců k dispozici.
Letos se očekávalo, kdo se k Alcarazovi se Sinnerem připojí. O jejich předstihnutí neuvažoval nikdo, čekal se však nápor mladíků. Šanci ovšem využil 29letý Němec Alexander Zverev. Vydřené vítězství na Roland Garros mu dodalo křídla a svůj druhý grandslamový titul pak získal na US Open. Je bezpochyby hráčem roku bez ohledu na výsledek na Turnaji mistrů v Turíně. Poprvé bude končit sezonu jako světová jednička, což je úplně zasloužené. Úspěšně pracoval na svých slabších úderech, především na forhendu a volejích.
Také u žen se děly věci. Aryna Sabalenková se po Indian Wells a Miami zdála být neohroženou jedničkou, ale od března nevyhrála turnaj. Do hry vkládá příliš mnoho emocí a není schopná hrát s chladnou hlavou. Chybí jí trpělivost a psychická pohoda.
Iga Šwiateková a Coco Gauffová mají zase problémy s některými základními údery. Iga s forhendem, Coco s podáním a forhendem. Znovu se tak potvrdilo, jak důležité jsou správně založené údery. Hráčky jsou pod velkým psychickým tlakem a technické potíže se pak projeví. Dá se to samozřejmě napravit, ale nepřítelem je nedostatek času. Vrcholový tenis se hraje jedenáct měsíců v roce. Přitom třeba atleti mají velký problém se dvěma vrcholy během sezony.
Hráčkou roku WTA je Jelena Rybakinová, vítězka Australian Open a US Open, která ještě obhajuje titul na Turnaji mistryň, ale první místo světového žebříčku by jí mělo právem patřit. Opírá se o výborné podání a tvrdé základní údery, kterými vytváří velký tlak.
Problémů předních hráček využily také Linda Nosková a Karolína Muchová. Po nezapomenutelném finále Wimbledonu ovládly společně s Maruškou Bouzkovou poprvé Billie Jean King Cup. Kateřina Siniaková a Sára Bejlek se při suverénním českém představení ani nedostaly na kurt. A musím vyzdvihnout i novou kapitánku Barboru Strýcovou, která ve Fed Cupu debutovala jako 16letá ještě pod mým vedením. Premiéra v nové roli se jí v Číně povedla náramně.
Do tenisového ráje v Indian Wells už může na Masters balit Nosková jako vítězka z All England Clubu. Se startem Muchové to teď vypadá také velmi nadějně.
Abychom mohli letošní rok českého tenisu hodnotit jako veleúspěšný, je třeba ale splnit ještě jeden nelehký úkol: vyhrát závěrečný turnaj Davis Cupu v Boloni (24.-29. listopadu). Ovládnout týmové soutěže mužů a žen se našim tenistům a tenistkám zatím podařilo jen jednou v roce 2012.
Jakub Menšík s Jiřím Lehečkou ale mají na to, aby vyhráli. Hodně by jim to pomohlo taky v boji o první desítku světového žebříčku. Po vítězství v O2 areně nad USA hráli oba skvěle. Lehečka byl v Tokiu neporazitelný až do finále, kde pak těsně prohrál s Alcarazem. Menšíkovi se dařilo ve výběru Evropy na Laver Cupu, právě po boku Alcaraze se předvedl výborně v deblu.
Našim klukům by moc prospělo, kdyby vyhráli něco velkého. Jsem přesvědčen, že by to mohlo platit právě v Boloni. Určitě přijede také hodně českých fanoušků. Zápas s Američany ukázal, že máme i kvalitní debl. Adam Pavlásek s Patrikem Riklem v O2 areně zahráli proti USA výborně, i když podlehli z mečbolu. Ale bylo by dobré, kdyby ještě společně absolvovali v dalších týdnech nějaký turnaj.
