CIAO ITALIA: Říkalo se, že kdo neumí běhat, dělá biatlon. Teď mu můžeme závidět, říká běžkyně na lyžích

Na startu ženské padesátky bylo 45 závodnic a u dvou z nich svítila česká vlajka. Sandra Schützová dojela 18., Barbora Havlíčková 24. „Ze Sandry mám radost. Je zvyklá běhat dlouhé závody, Barča si spravila chuť po svých výsledcích na olympiádě,“ říká Kocumová.

Závod na padesát kilometrů žen je pořád poměrně novinkou. Dříve jezdily na rozdíl od mužů jako nejdelší trať jen třicítku. „Teď je to rovnoprávnější, ale myslím, že se ty destinace až tak neliší. Je to o dvacet kilometrů delší na dívání se. Mě osobně berou více závody v přírodě. Tady se holky motaly v kolečkách a když jedete posedmé stejný okruh, je to děsivá představa. Vytrvalost ale musíte mít na třicítce i padesátce,“ míní bývalá běžkařka na lyžích.

Při hodnocení českých lyžařek se Kocumová rozpovídala také o záludnostech běžeckého lyžování, především v ženské kategorii. „Speciálně u žen je to problém s příjmem potravy a obrovským tlakem na výkon. Pořád překonáváte laťku, kterou vám nastavuje okolí. Bojujete i sama se sebou. Je tu obrovský tlak na váhu, a to jsou problémy, o kterých by se mělo mluvit,“ říká Kocumová.

Sportovní výkonnost je podle ní důležitá, ale neměla by překročit určitou mez. Aby závodnice mohly mít i po kariéře kvalitní způsob života.

České běžecké lyžování se na letošních hrách dočkalo několika zajímavých umístění. Jiří Tuž byl ve sprintu pátý, Kateřina Janatová sedmá ve skiatlonu. „Máme jména v ideálním věku, ale i mladou generaci. Věřím, že to dál půjde správným směrem, kterým bychom si přáli a že nás o něco lepší zítřky čekají,“ věří Kocumová.

„Nechtěla bych to snižovat tím, že když nemáme medaile, není to dobré. Ale placka by byla tou pomyslnou třešničkou na dortu,“ dodala.

Ve studiu okomentovala také biatlon, v němž včera zazářila Tereza Voborníková, která vybojovala pro českou výpravu první bronzovou a celkově pátou medaili na hrách. „Když jsem byla mladší, většinou se říkalo, kdo neumí tolik běhat, jde na biatlon. Teď to úplně neplatí a ani nevím, jestli platilo za nás. Možná to byla jen rivalita mezi sporty. Běh na lyžích ale může biatlonu závidět diváckou atraktivitu. Biatlon se přiblížil divákům, aniž by z něj vymizela podstata samotné disciplíny,“ míní bývalá běžkyně na lyžích.

Rodačka z Liberce Kocumová se už v 17 letech stala členkou české reprezentace a nechyběla na olympijských hrách v Naganu, kde ve štafetovém závodě vybojovala šesté místo. O rok později se stala juniorskou mistryní světa, ovšem kvůli genetické vadě iminuty musela už v roce 2001 svou aktivní kariéru ukončit.

Právě výsledek z Nagana ji ale zajistil, že mohla z Japonska letět vládním speciálem společně se zlatými hokejisty. Kocumová se ve studiu podělila o leckdy až neuvěřitelné zážitky z dlouhého letu.

„Poprvé a naposledy jsem z autobusu vylívala pětihvězdičkový koňak. Alkohol mi nechutná, ale nemohla jsem pořád říkat ne. Byla jsem jako jedna z mála úplně střízlivá. Cesta domů byla obrovská párty, někteří se nebyli schopní přesunout z letadla do autobusu. Neopakovatelné zážitky,“ popisovala Kocumová.

Ze současných her v Miláně je jejím největším zážitkem včerejší bronzová medaile Terezy Voborníkové v biatlonu. „Bylo to pro mě nejemotivnější. Sledovala jsem to doma s mým šestiletým synem a oba jsme u toho slzeli. Ta medaile byla nádherná,“ komentovala Kocumová.

Vrátila se také k loučení rychlobruslařky Martiny Sáblíkové. „Sport není jen o tom být vždycky první, ale o tom nějak si táhnout svůj příběh. Přeji Martině, aby tento konec byl začátkem něčeho dalšího krásného a všichni tisíckrát děkujeme za zážitky,“ vzkázala Kocumová.

V běžeckém lyžování ocenila ještě norského fenoména Johannese Klaeba, který vybojoval hned šest zlatých medailí. „Je jak formule mezi auty. Na sto metrech získá náskok 30 metrů. Co předvádí, je jak z jiné planety,“ nechápala Kocumová.

Dojal ji také příběh ukrajinského skeletonisty Vladyslava Heraskevyče, kterého byl kvůli své helmě s motivy svých padlých krajanů diskvalifikován. „Zvláštní a silný příběh. Jsou to obrázky sportovců, které se vážou ke konfliktu, ale má to také jasnou návaznost na sport. Je to tragédie, jsou to lidé, kteří už se na start nikdy nepostaví. Pro mě je tohle rozhodnutí zklamáním. Možná jediné pozitivní je, že díky diskvalifikaci tomu Mezinárodní olympijský výbor dal ještě větší mediální dosah, než kdyby to proběhlo v tichosti. Doufejme, že to nezapadne a kéž by to něco změnilo,“ doplnila Kocumová.

Hlavní nedělní záležitostí bylo hokejové finále mezi Kanadou a Spojenými státy. „Asi se na něj kouknu. Ne že bych byla takový fanoušek, ale zápas o zlato je přeci jen výjimečný,“ komentovala Kocumová. Večer nás pak ve Veroně čeká závěrečný ceremoniál, který udělá definitivní tečku za 25. zimními olympijskými hrami.