Článek
Rozjížďku jste vyhráli takříkajíc o parník. Byl takový i plán?
Ve čtvrtek jsme se domluvili, že se v pátek ráno domluvíme. A ráno jsme se domluvili, že zkusíme prvních šest set metrů, jestli má cenu jet. Na šestistovce jsme se podívali, vedli jsme o loď, tak jsme se usnesli, že pojedeme do cíle dál. Bylo to super. Ale i když to bylo takhle lehké, tak ve finále do toho budeme muset dát víc.
Daniel Havel nastupoval po dvou dnech zažívacích potíží. Bylo patrné, že je připravený jet?
Byl kvůli tomu dost nervózní. A i já jsem se trochu bál, jestli je opravdu v pohodě. Rozjížďka ukázala, že je. Jen má v hlavě, aby nám to nezkazil. Už ale panují fórky, třeba jestli neměl po jízdě hnědý kalhoty. Ale to bych radši nechtěl rozmazávat. (směje se)
V úterý jste získal stříbro na singlu. Jak těžké bylo přehodit se do módu na čtyřkajak?
Bylo to jednoduché. Před singlem jsem byl strašně nervózní, měl jsem psychický blok. Pak jsem to odpálil a závod se mi dost povedl. Na čtyráku vím, že výsledek nezáleží na mém nejlepším výkonu, ale na tom, abych jel co nejlíp srovnaný s kluky. Nesmím to tam narvat, abych je rozhodil, ale musím jet, abych jim pomohl. Vím, že to v pohodě dokážu. Proto jsem klidnější a možná díky tomu můžu podat lepší výkon.
Jak jste stříbro oslavil a kdy jste začal myslet na závod čtyřkajaku?
V úterý jsem si dal dvě malá piva. Pomohlo mi to uvolnit hlavu a celé tělo, dobře jsem se pak vyspal. Pak jsem si dal den volna. Potkal jsem se se Slováky, povídali jsme. A oni prý, jak pojedou rychle a že my nemáme šanci. To mě nakoplo, skoro rozčílilo. A řekl jsem si: Tak to vůbec, my je tady porazíme. Tohle negativní povzbuzování mě dokáže dokopat k lepším výkonům.
Do finále jste postoupili nejrychlejším časem. Co z toho vyčíst?
Znamená to, že pojedeme vedle Němců. Oni pojedou hrozně rychle, když se jich ale budeme držet, před cílem se zvedneme a ve finiši... Mohlo by to být dobré. Musíme jet ale náš nejlepší závod.
