Článek
Film ze zimní olympiády v Lake Placid v roce 1980 viděl už tolikrát, zvlášť tuhle pasáž. „Jak Herb Brooks mluví v šatně s těmi outsidery, když jdou hrát proti Sovětům. Vždycky jsem se do té role dokázal vcítit," přiznával Rohan.
A stejně jako před 41 lety Američané zaskočili hvězdný výběr s Treťjakem, Fetisovem či Makarovem, nechal za sebou Rohan v Tokiu i stříbrné medailisty z posledních dvou olympiád Němce Siderise Tasiadise a Slováka Matěje Beňuše.
Kanoista Lukáš Rohan slaví stříbrnou medaili na olympijských hrách v Tokiu
„Také jsem byl outsider. A mně ta role outsidera vyhovuje," neskrývá 26letý Rohan. „Snad si ji ještě chvíli podržím," zadoufal, i když s olympijským stříbrem ve sbírce už to půjde asi těžko. „Tak si asi budu muset najít jiný film," pousmál se.
Právě Rohanova psychika prošla za poslední roky značnou proměnou. Dlouho se pral s nervozitou, nedokázal v závodech předvést, na co měl natrénováno. Až se domluvil na spolupráci s mentálním koučem Janem Mühlfeitem.
Už dlouho před cestou do Tokia spolu probírali Rohanův Den D, tedy moment, kdy se pojede o olympijské medaile. „Dopředu jsme se domluvili, že je jedno, jestli budu čtvrtý nebo desátý, ale chci do jízdy jít s plánem, že budu riskovat. Nechtěl jsem dojet do cíle s tím, že jsem jel na jistotu. Což byl můj případ v minulosti," přiznával.
Své předsevzetí naplnil dokonale, přes úvodní dotek branky jel naplno až do cíle. „Dřív bych začal zmatkovat, i kdyby to nebyl tak důležitý závod. Dneska jsem to hodil za hlavu. A to je zásluha Honzy," docenil práci na své psychice.
A tak si po závodě mohl vychutnávat gratulace od předsedy Mezinárodního olympijského výboru Thomase Bacha i francouzské slalomové legendy Tonyho Estangueta. „Už to byl zážitek mít takové první gratulanty," přiznával stříbrný olympionik.
