Článek
Co bylo příčinou vašeho karambolu při tréninku dvojbobů?
Zkoušel jsem trochu jiný průjezd šestou zatáčkou, abychom za ní byli rychlejší, a udělal jsem školáckou chybičku. I na stará kolena se člověk stále učí z omylů.
Při úvodním tréninku havarovalo dvanáct z třiceti posádek. To asi není obvyklé...
Úplně normální to není, ale na této dráze bych to označil za standard. Je tvrdá, těžká a rychlá. Padat se podle mě bude i v závodě. Trochu jsme to čekali a byli jsme nachystaní, nejvíc zranitelná místa jsme měli vystlaná froté ručníky a kusy karimatky. S hokejovými chrániči se bohužel do bobu nevejdeme.
Dráhu za nebezpečnou nepovažujete?
Vůbec ne. Je zcela normální, výjimečná pouze v tom, že je pro piloty nová. Z neznalosti a ve vysoké rychlosti vznikají chyby. Narozdíl od sáňkařů ale máme výhodu kapotáže. Odnese to lak, v nejhorším rameno. A díky přísné selekci se na hry naštěstí nedostali žádní exoti, ale jen vyježděné posádky.
Bylo těžké vstoupit do koryta po tragické nehodě gruzínského sáňkaře?
Člověk to má samozřejmě v podvědomí a dráha se stává složitější. Je třeba si to nepřipouštět a být koncentrován na 110 procent. Boby jsou ale v poslední době hodně bezpečné, neslyšel jsem případ, že by někdo vyletěl z tratě. To se stávalo v době, na kterou vzpomínají naši trenéři. Ale to se ještě místo přileb nosily kulichy. (smích)
