Článek
První medalie z mistrovství Evropy. Je to splnění vašich rychlobruslařských snů?
Do Turína jsem jela s přáním získat medaili, třeba i tu malou, za některou disciplínu. Cítila jsem velmi dobrou formu. Především stříbro za víceboj je můj největší úspěch v kariéře. Jsem velice šťastná.
Po páteční patnáctistovce jste vedla, co se vám honilo hlavou?
Vlastně jsem splnila svůj cíl, získala medaili, protože za jednotlivé disciplíny, kromě závěrečného superfinále pro osm nejlepších na tři kilometry, se dávají malé medaile. Potvrdilo se, že mám dobrou formu a mohu pomýšlet i na tu velkou z víceboje. Nezdravou nervozitu jsem ale necítila.
V sobotu jste ale ve čtvrtfinále na 500 metrů upadla...
Věřila jsem si na finále, vždyť z jedné z rozjížděk jsem měla nejlepší čas dne. Bohužel ve čtvrtfinále jsme se nechtěně koply s Bulharkou Nikolovou. Snažila jsem se situaci ustát, ale upadla jsem. Pořád nebylo nic ztracené, po polovině víceboje jsem byla druhá.
Co se stalo ve finále na 1000 metrů?
Věděla jsem, že pokud vyhraji, pořád existuje šance na titul. V závěru jsem se snažila předjet Francouzku Bouvierovou a šlápla jsem na špunt na okraji dráhy. Bohužel to skončilo znovu pádem. Šance na zlato byla pryč, ale pořád jsem byla ve hře o stříbro.
V superfinále na tři kilometry jste stříbro potvrdila, bylo těžké vyhrát tuto disciplínu?
Samozřejmě, protože Francouzka Bouvierová také chtěla stříbro. Italka Fontanaová už si hlídala jen zlato, nešla do rizika. Za tohle superfinále osmi nejlepších závodnic už se malé medaile nedávají, ale pro mne bylo důležité, že jsem vyhrála a pojistila si celkové stříbro.
Co vás nyní čeká na krátkých oválech?
Za čtrnáct dní pokračuje seriál Světového poháru. V březnu to bude mistrovství světa.
