Článek
Jako přes kopírák. Stejně jako před rokem se i tentokrát o vítězství přetahoval až do posledních metrů s Janem Faltejskem. Českému žokeji znovu překazil cestu k rekordnímu osmému triumfu, kterým by vyrovnal legendárního Josefa Váňu. A radost irského šampiona? Ta byla obrovská.
Nevyčítal vám Jan Faltejsek, že jste ho opět předběhl?
Honza je absolutní legenda. Je to fantastický žokej a je až obdivuhodné, co dokáže ve svém věku. Samozřejmě jsem ale šťastný, že jsme byli úspěšnější my a vyhráli na jeho úkor.
Pro vás šlo o třetí start a z toho máte dvě výhry. Osobně už musíte Pardubice milovat.
To je jasné, moc si užívám každý moment tady. Přivezli jsme skvělého koně a jsme nadšení, že jsme mohli Velkou pardubickou, tak slavný dostih, opět ovládnout.
V čem byl Final Orders jiný než Stumptown, se kterým jste si připsal první triumf?
(Usměje se) Oba jsou to skvělí koně, každý svým způsobem. Na druhou stranu jsou ale dost odlišní. Final Orders je rozhodně rychlejší. Oba jsou ale výborní. Důkazem jsou jejich vítězství ve velkých dostizích.
Pojďme po stopách dostihu. Od začátku se do vedení dostal Araucarias s žokejem Jakubem Kocmanem, který si vypracoval výrazný náskok. Věřil jste, že ho dokážete dohnat?
Jakub Kocman mi anglicky říkal, že takové tempo dlouho nevydrží. Zůstal jsem tedy poměrně klidný. (smích)
Loni jste měl problémy na Taxisově příkopu, letos jste zaváhal na živém plotu. Jak jste tyto momenty vnímal?
Máte pravdu, byla tam menší chyba, ale celkově bych řekl, že všechno probíhalo rozhodně hladčeji než v minulém roce.
Zažil jste během dostihu nějaký okamžik, kdy jste se skutečně obával, že vítězství nebude ve vašich silách?
Ne, žádný vyloženě kritický moment nepřišel. Udělali jsme pár menších chyb. Na Taxisově příkopu jsem ztratil třmen a při posledním přebíhání dráhy udělal kůň menší chybu na prvním živém plotu. Jinak ale skákal dobře.
Závod se lámal tradičně v posledních metrech. Vy jste ale koně pobízel už před poslední překážkou. Věřil jste, že Final Orders má ještě dost sil?
Jasně. Můj kůň je v závěru vždycky velmi bojovný. Už když Final Orders běhal na dvoumílových tratích, ukazoval, jak je houževnatý. Věděl jsem, že jakmile ho začnu pořádně pobízet, zareaguje a zrychlí. Popravdě mě ale překvapil Godfrey, který byl odolnější, než jsem očekával. Bojoval opravdu výborně a dlouho se držel. Final Orders ale takové souboje miluje.
Pomohl vám fakt, že se Velké pardubické účastnilo pouze deset koní?
To víte, že to pomůže. Najednou máte na dráze více prostoru. Na druhou stranu nám i tentokrát koně bez jezdců komplikovali situaci. Loni bylo startovní pole početnější, ale s volnými koňmi takové problémy nebyly. Všechny překážky musíte stejně překonat, ať už startuje deset, nebo více koní.
Bylo letošní vítězství díky zkušenostem z předchozích ročníků jednodušší?
Určitě mi pomohlo, že už dráhu znám. Ale Velká pardubická není nikdy jednoduchá. Zvlášť když musíte překonat Taxisův příkop. Celý dostih je nesmírně náročný, ale máte pravdu, že letos to probíhalo o něco hladčeji.
Při slavnostním ceremoniálu se pořádně rozpršelo. Nekomplikovalo vám to oslavy?
Vůbec, v Irsku jsme na déšť zvyklí. Kdybychom stáli jako druzí, bylo by to asi horší. (smích)
