Článek
Po Genu Tunneym (1928) a Rockym Marcianovi (1956) se Lewis stal teprve třetím boxerem v historii, který oznámil odchod jako úřadující světový šampion těžké váhy. V roce 1978 je napodobil i Muhammad Ali, ten se ale později do ringu vrátil - a prohrál. Lewis se pyšní skalpy boxerských veličin Tysona, Holyfielda, Tuy, Bruna, Granta, Bothy, Rahmana či naposledy Vitalije Klička.
Bilance Lennoxe Lewise, tohoto gentlemana a "dandyho" ringu, jenž v Oxfordu studoval filosofii, je úctyhodná. Během své profesionální kariéry se utkal ve 44 mačích; 41 jich vyhrál, z toho 32krát k.o. Jednou, s Evanderem Holyfieldem, remizoval a jen dvakrát prohrál. Poprvé jej v roce 1994 překvapivě skolil Oliver McCall a o sedm let později další Američan Hasim Rahman.
Bílí to mají snazší
"I když vás žádná porážka nepotěší, ta s McCallem mi něco dala. Možná bych se jinak nestal tak velkým boxerem. Ale toho druhého nesnáším. Vůbec si mě nevážil. Já si řekl: užij si šest měsíců slávy a pak z tebe udělám toast! Stalo se." V odvetě neměl Rahman šanci, pomstěn byl v roce 1997 i výprask od McCalla. "Ale kdyby mě porazil běloch, byla by to největší potupa. Černoši musí makat, bílí to mají snazší. Proto jsou měkčí, zhýčkaní," říkal.
Od roku 1993, kdy poprvé získal titul organizace WBC, bojoval "Lev" o svůj trůn celkem osmnáctkrát. Své nejslavnější bitvy svedl s americkými legendami Holyfieldem a Mikem Tysonem. Po výhře nad Holyfieldem v listopadu 1999 ho za světového šampiona uznaly všechny boxerské organizace (WBC, WBA i IBF), o necelé tři roky později v souboji "dobra se zlem" poslal Tysona definitivně k zemi v osmém kole: "Zapomeňte na něj!," volal v extázi.
Pravý císař
Lennox Claudius Lewis, narozen 2. září 1965 v londýnském East Endu, se mezi dvanácti provazy choval jako pravý císař. Úspěchy slavil už v amatérském ringu. V roce 1983 se stal juniorským mistrem světa v supertěžké váze, v Soulu 1988 získal zlatou olympijskou medaili. Tyto úspěchy dobyl ještě v dresu Kanady, kam se v dětství přestěhoval. Pozdější nositel Řádu britského impéria absolvoval mezi amatéry 105 zápasů, z nichž plných 94 vyhrál.
V roce 1989 přestoupil k profesionálům, a protože licenci získal ve svém rodném Londýně, je od té doby považován za Brita a patří k nejoblíbenějším sportovcům země. Svěřenec kouče Emanuela Stewarda byl v letech 1990 až 1992 mistrem Evropy, v roce 1992 rovněž šampionem Britského společenství. Světový titul měl v držení ve třech obdobích s přestávkou mezi léty 1994 a 1997.
Na rozdíl od řady jiných boxerů se Lewis umí i dobře chovat ve společnosti. "Respektuji starší, mám slušné chování a snažím se být k druhým uctivý," říkával. "Ano, můžu říct, že jsem poslušný synek, maminčin mazánek, neboť ona je laskavá, oddaná, milující. A kdyby měl Tyson takovou mámu, byl by to úplně jiný člověk," uvedl. Kromě maminky Violet, na jejíž kuchyni nedá dopustit, byla jeho osudovou ženou i přítelkyně stejného jména, jamajská královna krásy, se kterou žil osm let.
Monogamie je umělá věc
Jenže chyboval. "Znáte to. Ne že bych nevěru obhajoval, ale monogamie je umělá věc, člověk ji vymyslel jen proto, aby udržel majetek. Ale až přijdou děti, skončí i moje zálety," tvrdil před pár lety. Vedle boxu se věnoval míčovým sportům, v nichž vynikal už na střední škole, rád si zahraje i kulečník a poslouchá reggae. Střídavě žije na Jamajce, v Londýně, v Miami i Kanadě.
Mnoho se napsalo o jeho zálibě v šachových partiích. "Jeden čas jsme uvažovali, že bychom mohli udělat nějakou exhibici s velmistrem Nigelem Shortem, který by mi musel dát víc figurek. Napadlo mě jej pozvat na oplátku do ringu, ale to by asi nebylo moc dobré rozhodnutí," usmíval se nejbohatší britský sportovec, jenž v zemi založil školu pro nemajetné a opuštěné děti.
