Článek
Osud mu připravil složitou cestu životem. Petráček má vrozenou vadu horních i dolních končetin, narodil se bez pažních kostí a s luxací kolenních kloubů. „Prognózy byly strašné, lékaři mi nedávali šanci na normální hezký život, říkali, že skončím v ústavu, budu nepohyblivý. Ale díky vytrvalosti a píli mých rodičů toho dnes spoustu zvládám. Jsem moc vděčný, že to rodiče nevzdali,“ říkal Petráček kdysi pro Český rozhlas České Budějovice.
V penzionu s bazénem v Lipně nad Vltavou, který provozovali jeho rodiče, se naučil plavat. A právě v bazénu našel svobodu, kterou do té doby nezažil. „To mi moc pomáhalo a voda mě strašně bavila. Měl jsem pak možnost plavat skoro každý den. Díky tomu jsem se dostal až k závodnímu plavání,“ přibližoval v minulosti.
A začal se psát velký příběh, ze kterého vzešel velmi úspěšný parasportovec, který už v patnácti letech závodil mezi dospělými na MS. Od té doby se drží mezi světovou špičkou para plavání a jeho hlavní disciplínou se stalo 50 metrů znak v kategorii S4.
Svou cestu na paralympijských hrách začal v Pekingu v roce 2008 a od té doby je stabilním členem české paralympijské výpravy. Velkým zklamáním pro něj bylo až páté místo na hrách v Londýně 2012, kde chtěl útočit na nejvyšší příčky. Neúspěchy jsou však podle Petráčka důležitou součástí jeho dvacetileté cesty.
Největšího úspěchu se dočkal v Riu v roce 2016, kdy si doplaval pro zlato. Z covidové paralympiády v Tokiu 2021 si odvezl stříbro a při své zatím poslední paralympijské účasti v Paříži před dvěma roky vybojoval bronz. Pětinásobná účast na nejvyšší vrcholné akci mu ale nestačí, Petráček míří i do LA 2028.
„Pořád mám chuť trénovat a závodit. A Los Angeles je pro mě další velká motivace,“ říká Petráček při oslavách dvou dekád mezi světovou elitou. „Dvacet let je chvíle, kdy se člověk může ohlédnout za tím, co všechno zažil. Mám za sebou krásná vítězství, medaile, rekordy, ale také závody, které nevyšly. Právě všechno dohromady mě dostalo až sem.“
Pětatřicetiletý Petráček ale není spojen jen s výsledky v bazénu. Dlouhodobě se zapojuje také do projektů podporujících sport lidí se zdravotním postižením. Spolupracuje například s projektem Lipno bez bariér a podporuje také aktivity Nadačního fondu Emil zaměřené na sport dětí a mladých lidí se zdravotním postižením.
Během úspěšné kariéry stihl vystudovat i Vysokou školu technickou a ekonomickou, obor Ekonomika podniku. Od stresu každodenního života se navzdory handicapu odreagovává za volantem a řízení ho baví tak moc, že občas jezdí i jako taxikář.
