Článek
„Chci víc závodit, to je jeden z důvodů, proč jsem s biatlonem začala. V běžeckém lyžování máme letos jen dva Světové poháry a pak už paralympiádu, tak se aspoň můžu rozzávodit,“ popisovala Bubeníčková před startem biatlonové sezony.
První parabiatlonové závody ji čekají po Novém roce v Německu a podporu může cítit od celé české biatlonové rodiny. „Simča má motivaci, chce něčeho dosáhnout. My ji dáme zázemí a podporu, ale klíčové je, aby sportovec měl motivaci a vůli. Co jsem se se Simčou bavil, řekl bych, že oboje určitě má,“ řekl sportovní ředitel Českého biatlonu Ondřej Rybář během tiskové konferenci před startem sezony, kde byla Bubeníčková obklopena hvězdami tuzemského biatlonu.
„Je to neuvěřitelné stát vedle takových hvězd. Všichni byli moc milí. Jsem moc ráda, že mě takhle hezky přijali. Moc děkuju Českému biatlonu, že se nebál a podpořil rozvoj českého para biatlonu,“ oceňovala Bubeníčková.
Když přecházela z plavání na lyže, ještě viděla na jedno oko. Postupem času ale oslepla úplně a na rozdíl od většiny jejich soupeřek nemá ani zbytkové vidění. Klíčový je tak pro ni trasér. Už tři roky je jím David Šrůtek, se kterým si paralympijská naděje skvěle sedla.
Paralyžařka Simona Bubeníčková se svým trasérem Davidem Šrůtkem po triumfu na světovém šampionátu
„Trasér musí mít hlavně pochopení a trochu se vžít do toho, jaké to pro mě na trase je. Tím pádem líp pochopí, co pro mě může udělat a jak mě navigovat. A samozřejmě si musíme sednou lidsky. Kdybych svému trasérovi nevěřila, nemuselo by to dopadnout dobře,“ přibližovala pro Český paralympijský výbor závodnice.
Možnosti traséra jsou ale velmi omezené. „Naviguje mě pomocí zvuku, já jedu za hlasem. Nahoře na kopci mi může podat hůlku a tím mi pomůže bezpečně sjet, jinak se mě dotýkat nemůže,“ objasňovala Bubeníčková. „Důležité je pořád mluvit, zvuk totiž pro Simču vytváří trasu,“ doplňoval Šrůtek.
Nevidomá parasportovkyně Simona Bubeníčková s medailemi z mistrovství světa v paralyžování
Se stejným trasérem se Bubeníčková pustí i do biatlonového dobrodružství, kde ji čeká i střelba. „Je to trošku speciální. Já logicky nemířím podle očí, ale pomocí zvuku. Mám na sobě sluchátka a zbraň je laserová, takže laserový paprsek přenáší zvuk ke mně do sluchátek a já mířím podle výšky zvukového tónu,“ vysvětlila mladá závodnice, jak střelba nevidomých probíhá.
A i při střelbě je důležitý trasér. „V biatlonu mi pomáhá nejen na trati, ale samozřejmě i na střelnici. Na ní mi může neverbálně pomoct správně se napolohovat, abych mířila na terč,“ dodala.
Bubeníčková chce ale dál upřednostňovat klasické lyžování, ve kterém je úřadující světovou šampionkou. „Je to pro mě určitě na prvním místě, biatlon tomu budeme přizpůsobovat. Já bych chtěla upoutat větší pozornost pro běžecké lyžování zrakově postižených, aby se dostalo do povědomí. Myslím si, že i pro zdravé lidi mohou být parasportovci velkou motivací a inspirací,“ svěřila se závodnice. Účast na paralympiádě v Milánu si ale chce vyjet i s flintou na zádech.
