Můj styl hokeje se nehodí do extraligy, říká Šustr

Ve dvaceti zápasech finské ligy si připsal 18 bodů (1+17) a drží se v desítce produktivity celé Liigy. To je u obránce, jenž má sice skvělý životopis, ale v posledních letech prožíval spíše trpké sezony, výjimečný počin. „Není to tak, že jsem se v létě jednoho dne probudil a stal jsem se ofenzivním hráčem. Vždycky jsem měl cit pro hru a přihrávku, což byl i důvod, že jsem se z univerzitní ligy dostal do NHL. Měl jsem možnost hrát v ofenzivní roli a teď se to nějak sešlo, k tomu hraji hodně minut ve stěžejní roli,“ vypráví Šustr.

Vždycky tak trochu vyčníval, ať už svou výškou či hokejovou cestou, kterou se vydával. V osmnácti coby nechtěný v Plzni zamířil do zámoří, aby studoval univerzitu a propojil hokej se vzděláním. Byl jedním z prvních Čechů, kteří to zkusili. Kromě zisku diplomu ze sociologie se probil až do NHL, když si vydřel angažmá v nadupané Tampě.

„Já měl nastavení, že budu chodit do školy a hrát hokej, nebyl jsem pod tlakem, že musím za každou cenu být profesionální hokejista, který vsadí na jednu kartu. A jsem moc rád, že jsem mohl být pro řadu kluků vzorem a průkopníkem,“ říká Šustr, jehož teď už následuje několik krajanů.

Vždycky o hokeji přemýšlel, i teď pravidelně sleduje šoty ze zámoří, ze kterých se snaží poučit. Léto pravidelně tráví v Americe, kde je jeho tréninkovým parťákem také ruský útočník Nikita Kučerov. „Jsem vděčný za náš vztah, hokejově mě strašně posunul a je privilegium učit se od hráče, jako je on. Pro mě je vždycky cílem být nejlepším hokejistou, co mohu být,“ vypráví Šustr.

Po odchodu z NHL si zahrál v Číně, Německu, angažmá v Pardubicích skončilo předčasně a nepovedeně, ale ze druhé švédské ligy se nakonec zase vytáhl mezi elitu. Nikdy se nebál zkoušek před sezonou i hokejové „exotiky“. „Je to něco, co mě po lidské stránce hodně obohatilo. Zahraničí pro mě byla priorita. Necítil jsem, že můj styl hokeje se hodí do extraligy. Je pro mě příjemné se učit a poznávat, jak lidi přemýšlejí o hokeji v jiných zemích,“ říká.

„Měl jsem štěstí, že moje kariéra byla úspěšná. Dobře jsem naložil s tím, co jsem si vydělal, což mi dalo možnost se (o angažmá) rozhodovat na základě lásky ke sportu. A že zkusím jít do neznáma, a buď to vyjde, nebo ne.“

Šustr v Příklepu mluví také o fotografování jako o své velké vášni, kamarádství s Romanem Červenkou či svém postoji k ruskému návratu na mezinárodní scénu.