Hlavní obsah

Zranění a tvrdá lekce. Nevážil jsem si, že jsem dvacátý na světě, uznává Macháč

A kde je Tomáš Macháč? Když Češi hráli v září daviscupovou kvalifikaci s USA v O2 areně, sháněl se americký kapitán Bob Bryan po olympijském vítězi v mixu. „S ním jste ještě daleko silnější,“ říkala deblová legenda. Na hostující výběr domácí hráči stačili v Praze i bez šestadvacetiletého šikuly. Na finálový turnaj v Boloni (24.- 29. listopadu) už se ale tenisový všeuměl po zranění do výběru Tomáše Berdycha zase vrátil.

Foto: Pavel Lebeda - ČTS

Český tenista Tomáš Macháč před Davis Cupem.

Článek

Zaregistroval jste Bryanovo vyjádření?

Četl jsem to na sociálních sítích. Samozřejmě mi to udělalo radost. Člověk si uvědomí, že ostatní týmy nebo hráči vědí, co dokáže, a že na okruhu má nějaké postavení. Pamatuju si, jak jsem byl malý a sledoval bratry Bryanovy. Na olympiádě jsme pak s Adamem (Pavláskem) hráli proti americkému páru a oba Bryanové tam byli a radili jim, jak na nás.

Nelitoval jste, že jste nemohl být v O2 areně?

Samozřejmě mi to bylo líto. Davis Cup jsem si moc přál hrát, ale v té době jsem byl ve fázi, kdy jsem ještě nebyl úplně ready. Po zranění to bylo náročné období, ale jsem rád, že jsem se dokázal vrátit a zvládl závěr sezony celkem slušně.

Pustil jste si zápas s Američany aspoň v televizi?

Já jsem v té době trénoval v Dubaji a připravoval se na čínskou šňůru. Tehdy tam bylo 43 stupňů, takže jsem měl jiný program. Díval jsem se ale na Jirku (Lehečku), když hrál se Sheltonem, a potom také na další zápasy s Tienem. Podporoval jsem kluky na dálku, jak jsem mohl, a pak jsem jim samozřejmě napsal a pogratuloval. Člověka mrzí, že není součástí týmu, ale že bych si kvůli tomu zápas nezapnul, to ne. Podpora by tam měla být, ať už jste kdekoliv.

Kapitán Berdych při oznámení nominace vyzdvihoval, co všechno jste v posledních týdnech zvládl. Motivovala vás při návratu i možnost zahrát si v Boloni?

Těšil jsem se zpátky na kurty a neuvědomoval jsem si úplně, že v Americe to ještě není stoprocentní. To byla trochu chyba. Měl jsem si dát víc času, potrénovat s dobrými hráči a být lépe připravený. Když pak nastoupíte a cítíte, že na kurt ještě nepatříte, není to příjemný pocit.

Jaké jste měl přesně zranění?

Šlo o přechod šlachy do paty, respektive v oblasti plosky nohy. Právě v tom přechodu se mi to přetrhlo. Prostě blbé místo. S podobným zraněním někteří hráči laborují třeba rok. Já měl zhruba dva měsíce, kdy jsem nedělal vůbec nic. Další měsíc a půl až dva jsem s tím sice hrál, ale nemohl jsem se pořádně odrazit, musel jsem se pořád přizpůsobovat.

Foto: Pavel Lebeda - ČTS

Tomáš Macháč trénuje v posilovně.

Kdy pak nastala změna k lepšímu?

Pomohlo mi, že jsem mohl hrát kvalifikace. Čím víc zápasů jsem měl za sebou, tím lépe jsem se na kurtu cítil. Postupně se vracela i fyzička. Cílem bylo zahrát dobře závěr roku a zakončit sezonu tak, jak jsem si představoval. Davis Cup pro mě byl samozřejmě velkou motivací. Je to jedna z mála možností, kdy můžete hrát týmovou soutěž. Nedávno jsem měl na lopatě De Minaura nebo Chačanova. To pro mě byla dobrá zpětná vazba, že jdu správným směrem.

Změnil se během pauzy nějak váš pohled na tenis?

Když jsem byl dvacátý na světě (v březnu 2025), svou pozici jsem si úplně neužíval. Nebyl jsem tak pracovitý, jak jsem v té chvíli mohl být. Když se na to dívám zpětně, mohl jsem k tomu přistupovat lépe. Teď jsem se ale ocitl v situaci, kdy jsem se musel dívat na žebříček, cítil jsem tlak a potřeboval jsem hrát dobře. V té chvíli jsem pracoval, řekl bych, mnohem profesionálněji než v době, kdy jsem byl v top 20. Ukázalo mi to, že kdybych se díky píli, kterou mám teď, znovu dostal na podobnou pozici, přistupoval bych k tomu úplně jinak. Když jsem byl dvacátý, představa, že bych měl hrát kvalifikaci, by mě asi úplně rozhodila. Pokud ale dostanu další šanci dostat se nahoru, přistoupím k tomu už lépe.

S větší pokorou?

Víceméně ano. Když člověk vystoupá nahoru, někdy si ani neuvědomuje, jakými kroky se tam dostal. Byla za tím samozřejmě píle a práce, ale protože už jsem tam byl, přestal jsem si některé věci tolik uvědomovat. Od jisté chvíle v roce 2025 už můj přístup nebyl takový, jaký měl být. Ne že bych úplně blbnul, ale nebylo to ono. Byl jsem trochu vyčichlý. Nevážil jsem si toho, že hraju na velkých turnajích a jsem nasazený mezi nejlepšími. Když jsem byl na tisícovce a patřil mezi nasazené hráče, nebo když jsem hrál pětistovku, vůbec jsem si neuvědomoval, jaká je to pozice a co to znamená.

V Boloni už uvidíme vaši stoprocentní verzi?

Člověk chce být součástí všech úspěchů a hrát na nejlepších turnajích, které tenis nabízí. Jenže v té době byla Boloňa dva nebo tři měsíce daleko a já měl před sebou hodně práce. Především jsem si přál, aby mě nepotkalo další zranění. Trochu jsem nohu šetřil a měl strach, bolest, se kterou jsem hrál v Paříži, byla velká. Určitě jsem ale chtěl tady být. Davis Cup je pro mě něco jako olympiáda. Jsou to výjimečné události a jedny z důvodů, proč člověk sport dělá. Jsem moc rád, že jsem se na konci sezony dostal do stavu, kdy můžu být zase součástí týmu.

Související témata: