Článek
Více než půl století poté, co začal sexuálně zneužívat děti – a poté, co se těšil prestiži jako irský olympijský trenér plavání – stanul Gibney před soudem. Respektive usedl před něj na invalidním vozíku. V pondělí u trestního soudu v irské metropoli dostal 15 a půl roku odnětí svobody za zneužívání čtyř sportovkyň v 70. a 80. letech. Informace o procesu přináší The Guardian.
Gibney se kdysi těšil vynikající pověsti. Pro mnohé nečekaná výše trestu ovšem odráží závažnost jeho činů.
Rozsudek završil desetileté úsilí obětí, policie, novinářů a dalších osob o vypátrání a vydání Gibneyho z USA.
Byl nakonec uznán vinným ve 39 bodech obžaloby z mravnostního napadení a v jednom bodě z pokusu o znásilnění.
Ostře sledovaný proces odhalil otřesné podrobnosti zneužívání, píše The Guardian. Soudce Micheál P. O’Higgin označil Gibneyho za „manipulativního predátora“, který se vetřel do života dětí svěřených mu do péče.
„Šlo o predátorské jednání a hrubé zneužití důvěry,“ nastínil soudce. „Svou roli trenéra využíval k tomu, aby se dostal k bezbranným dětem a napadal je.“
Gibney se nedostal pod palbu fotoblesků. Staršího muže v brýlích oblečeného v saku zobrazila pro veřejnost pouze skica, jak to v podobných případech u soudu občas bývá. Bývalý trenér nedával najevo žádné emoce.
Jedna z obětí Orla Pooleová před novináři.
Jedna z postižených jeho predátorstvím, Orla Pooleová, v rozhovoru s novináři před budovou soudu uvedla, že kvůli jeho činům strávila „desetiletí v mlčení“.
„Myslela jsem si, že jsem jediná a že jsem si to, co mi udělal, nějakým způsobem zasloužila,“ uvedla do mikrofonů s tím, že oběti v podobných případech by měly vědět, že na to nejsou samy a mohou vyhledat pomoc.
Evin Daly, obhájce práv dětí, který pomohl vypátrat Gibneyho na Floridě, prohlásil, že rozsudek představuje pro oběti velké zadostiučinění. „Zneužívání poznamenalo životy některých z nich. Ten člověk podle mého názoru neměl žádné svědomí.“
Irsko v 80. letech na mezinárodní plavecké scéně příliš úspěchů nesbíralo, avšak Gibney se stal významnou a uznávanou osobností díky založení klubu v jižním Dublinu a trénování talentů v různých bazénech po celém městě.
Působil jako irský trenér na olympijských hrách 1984 v Los Angeles a 1988 v Soulu. Své plavce nabádal, aby se „nikdy nevzdávali“ a „vytrvali“. Poté, co se objevila obvinění, že zneužíval děti na bazénech, ve svém autě i na jiných místech, byl obžalován z mravnostních deliktů a sexuálního zneužívání.
Nejvyšší soud však v roce 1993 rozhodl, že trenér nemůže stanout před soudem kvůli časovému odstupu od údajných činů – toto rozhodnutí oběti šokovalo.
On sám na nic nečekal a nejprve se odstěhoval do Skotska a poté do USA, kde získal vízum a vybudoval si nový život. Žil v Coloradu, Kalifornii a na Floridě a pracoval převážně na nižších administrativních pozicích.
Několik novinářů se ale nadále zabývalo vyšetřováním jeho činů, včetně Justine McCarthyové z deníku Irish Times. V roce 2009 napsala o Gibneym knihu Hluboký klam.
Dařilo se také lokalizovat a sledovat jeho pohyb. „Měli jsme data a podklady,“ uvedl Daly. V jednu chvíli se Gibney musel přestěhovat, protože sousedé v bytovém komplexu zjistili, že je obviněn ze sexuálního deliktu, a obrátili se ostře proti němu.
V roce 2020 obnovila zájem veřejnosti i pozornost úřadů desetidílná podcastová série o Gibneym. Čtyři oběti, které byly v době zneužití nezletilé, podaly v letech 2020 až 2022 výpovědi irské policii, což vedlo k vznesení nových obvinění, vydání příkazu k zatčení a převozu do Irska v loňském roce. Oběti před soudem vypovídaly o dopadech, jaké na ně zneužívání mělo.
Jedna z nich uvedla, že jí v paměti zůstaly „velmi osobní a traumatizující vzpomínky…“ Více než půl století v sobě nosila „tajnou hanbu, bolest a zmatení“. Zneužívání označila za „zamrzlou noční můru“.
Další oběť, které bylo v době útoků devět let, u soudu řekla, že pachatel zneužil postavení důvěry a že břemeno hanby, viny a rozpaků, které ona nesla, nyní přechází na pachatele. Uvedla, že způsobil „zkázu dříve šťastného a zdravého dítěte“, jež nedokázalo své utrpení vyjádřit slovy.
Poté, co byl Gibney na invalidním vozíku vyvezen ze soudní síně, oběti se vzájemně objaly.
