Senzace! Perušič se Sedlákem budou hrát v Ostravě o medaile. Lidé nám tady nedovolí nic vypustit, shodují se

Perušič se Sedlákem vyřadili ve čtvrtfinále české jedničky Davida Schweinera a Tadeáše Trousila, stále ale nemají dost. V Ostravě přidali pátou výhru a zahrají si i v nedělním programu. V cestě do finále jim budou bránit Američané Taylor Crabb a Andrew Benesch. „Crabb je menší, ale velmi talentovaný polař. Mají velmi dobrou obranu. Benesh dobře blokuje, Crabb dobře čape v poli. Budou to velmi těžcí soupeři, ale zároveň si myslím, že pokud navážeme na ty výkony dnešní nebo včerejší, tak to rozhodně je soupeř, který je hratelný,“ uvedl na adresu semifinálových soupeřů Ondřej Perušič. Hrát budou na centrkurtu od 11 hodin.

V obou setech jste vedli, ale soupeř se dokázal dotáhnout, skóre jste museli převracet. Jak těžký to byl zápas?

Ondřej Perušič: Hodně zvláštní. Už jsem si trošku vybíral únavu, takže se to projevilo na tom, že jsem nebyl schopný proměnit bodové útoky, kterých jsem měl zejména v tom prvním setu hodně. Vždycky jsem zahrál kousek do autu nebo jsem se nechal zablokovat. Neřešil jsem to asi úplně chytře. Ale ten dav fanoušků mi jednak hodně pomáhal zůstat neustále soustředěný a tyhle nezdary házet za hlavu a za druhé to nutí nic nevypustit a ty síly někde ještě vydolovat.

Jiří Sedlák: Hned jak jsme na ten kurt přišli, tak jsem ty diváky cítil. Ohromně nás vítali, už to byla vzpruha. Ale musím se přiznat, že jsem se v úvodu prvního setu cítil už hodně unavený, hlavně z toho předchozího zápasu (proti Schweinerovi s Trousilem - pozn. aut.), který byl emočně strašně náročný.

Francouzi zkoušeli všechno. Rémi Brasserau poslal ve druhém setu za stavu 16:13 pro vás z podání míč na druhou stranu kurtu velkým obloukem, tzv. skyballem, podobně jako to dělal v minulosti legendární Ital Carambula. Balon navíc při návratu na zem zavadil o pásku. Jak jste si s ním, Jirko, poradil?

Jiří Sedlák: Nejprve jsem si říkal, že to nepřejde ani jejich půlku. Pak se to začalo blížit, tak jsem si říkal: „Půjdu pod to, půjdu pod to, půjdu pod to.“ A pak mi to naštěstí spadlo na bicák, a Perun byl hned vedle mě, což mě zachránilo.

Ondřej Perušič: Chvíli jsem si říkal, že bych se asi měl snažit přihrávat já, ale pak letěl balon k Jurovi, za což jsem byl každým dalším okamžikem radši, protože to byl extrémně těžký servis na příjem (smích). Jura zareagoval správně a ten balón reflexivně uhrál. Myslím si, že ta extrémně dlouhá výměna, kterou Francouzi zakončili útokem do autu, a toto byly dva momenty, kdy byli velmi blízko bodu a my jsme se z toho nějakým způsobem dostali. A to je trošku i psychicky zlomilo, protože když se soupeř dostane z takhle těžkých situací a prohráváte před publikem, které přeje domácímu týmu, tak to na vás trošku dolehne.

Při té dlouhé výměně, o které jste, Ondřeji, mluvil, jste vyběhl skoro až na tribunu, kde se to vás vzalo?

Ondřej Perušič: V tu chvíli jsem měl krev spíše ve svalech než v hlavě, protože jsem si neuvědomil, že už dávno nemám natrénováno na to, abych jako absolvoval takové sprinty vícekrát za sebou. Trošku jsem se lekl, že ten reklamní banner je mnohem blíž, než jsem očekával, ale naštěstí se to podařilo nějak zachránit a Jirka skvěle reagoval. Už to vypadalo, že ten míč skončí bodem pro Francouze, naštěstí se tak nestalo a vyřešili to míčem do autu, což nám hodně pomohlo, protože to byl důležitý bod na 16:12. Pak hned přišel skyball. Takže to byly dva důležité momenty.

Ondřeji, v Ostravě si zahrajete sedmé semifinále. Čím to je, že se vám tady tolik daří?

Ondřej Perušič: Budu se opakovat, ale je to těmi diváky. Každý, kdo sleduje beachvolejbal celoročně, tak vidí, že ty české týmy, přestože je tady mnoho kvalitních zahraničních dvojic, dokáží v Ostravě předvádět o jednu až dvě třídy lepší výkony než jinde ve světě. A je to přesně díky tomu, že je ženou dopředu diváci.

Jiří Sedlák: Ukázal to i počet českých týmů, které se dostaly do hlavní soutěže. Holky vyhrály všechny zápasy v kvalifikaci, kluci vlastně taky, protože to nás los svedl proti sobě. Ta atmosféra je tady neuvěřitelná už v den kvalifikace.

Vypadáte hodně vyčerpaní, kam teď zamíříte? Do kádě plné ledu?

Ondřej Perušič: Já zamířím na dopingovou kontrolu támhle s pánem, který má neobyčejnou trpělivost a kterému bych tímto rád poděkoval. A potom už navštívíme naši fyzioterapeutku, dáme si večeři a už půjdeme odpočívat.

Hned po zápase na kurtu jste, Ondřeji, říkal, že jste měl v neděli jiné plány, jaké byly?

Ondřej Perušič: Mít rodinnou neděli s manželkou a synkem, což se nám samozřejmě splní, akorát tady v Ostravě. Jen jsem si myslel, že tou dobou už budu v Praze. Už jsem měl předdomluveno, že pokud vypadnu v kvalifikaci, tak o víkendu se budu v Praze hlásit na komentování zbylých utkání. Ale tohle je velmi příjemná změna plánů.