Článek
A stále nemá dost. Pod vedením nového reprezentačního trenéra Falka Göpferta ještě přidal v přípravě, aby se na předních místech objevoval častěji. Ideálně na mistrovství světa do 23 let v Otepää nebo ještě lépe na „velkém“ světovém šampionátu ve Falunu.
„Občas nad minulou zimou přemýšlím a extrémně mě motivuje, abych ji překonal. Něco jsem dokázal, vím, že to jde, a tak mám vysoké cíle,“ neskrývá Tuž, který kvůli šampionátu do 23 let plánuje vynechat i novoroční Tour de Ski.
Poslední dva roky vaše výkonnost prudce roste. Když jste se na jaře dozvěděl, že přijde nový šéftrenér, neměl jste ze změny obavy?
Pro mě je to třetí rok, třetí trenér. Jan Franc, pak Vasil Husák, teď Falk Göpfert. Určitě bych už rád s nějakým trenérem vydržel déle než rok. Měl jsem z toho respekt, ale myslím, že jsme si rychle sedli a lehce našli tu společnou cestu.
Co přinesl nového německý kouč?
Trénink je víc polarizovaný. Trénujeme hodně v nízké intenzitě a k tomu ve vysoké, není tam tolik té střední. Aspoň pro mě, když jsem sprinterský typ, distančnější závodníci jako Mates Bauer jí měli víc.
Göpfert zmiňoval, jak vás překvapil, když jste na první soustředění jeli na Pálavu.
Já si fakt nejdřív myslel, že to je trochu vtip, ale nakonec to bylo super soustředění. Měli jsme velice pěkné prostředí, sblížili jsme se jako tým. Jezdili jsme na kole i na kolečkových lyžích po cyklostezkách, ze začátku přípravy je fajn jezdit víc po rovině a nejít hned do kopců.
Na sníh jste se zatím dostali jen do tunelu.
Byli jsme v Oberhofu. Není to nějaké super trénování, spíš udržení takového pocitu na lyžích. Pak jsme jeli i do Torsby ve Švédsku, kde je ten tunel lepší na rychlé tréninky. Týden se to dá zvládnout, ale kdybych tam měl chodit na tři čtyři hodiny denně delší dobu, už je to trochu na hlavu. A když je tam pak před zimou víc lidí v uzavřeném prostoru, hrozí i nemoci, tak se tomu snažím vyhýbat a pak trénujeme pořádně až na prvním sněhu v Davosu.
Na techniku českého týmu dál dohlíží norský specialista Ragnar Andresen.
To je super, spolupráce s ním je neskutečná. Nemyslím, že by někdo v Česku měl takový přehled o technice a tak sledoval trendy jako on.
Může vám to pomoci bojovat s jeho krajany, kteří mají v mužském běžeckém lyžování dominantní postavení. Je to váš cíl?
Určitě. Už to tak trochu je zbytek světa proti Norsku. Přijde mi, že hodně lidí chce, aby vyhrával někdo jiný než oni. Samozřejmě, když vidíte, jaký mají materiál, že proti nim jedete ve sjezdu a nemáte moc šanci, tak to občas na motivaci ubírá. Ale pokud přestanu věřit, že je můžu porazit, tak to skončí dřív, než to začalo.
Jiří Tuž, pátý muž olympiády ve sprintu.
Je pro vás fenomenální Johannes Klaebo inspirací? Také začínal jako sprinter, než se z něj stal univerzál.
Určitě, ta jeho cesta je hodně inspirativní, i dost sdílel na sociálních sítích, co dělal. Rád bych šel v jeho kolejích.
Pro vás jsou ale dál prioritou sprinty.
To je základ, kolem něhož se to bude točit. Ale když na tom místě s týmem budeme, pojedu i desítky, myslím, že i dvacítku bych jel, jen padesátku na mistrovství světa vynechám. I styly mám ve sprintu relativně nastejno, ale v distancích je určitě klasika lepší, tam mě na skejtu čeká ještě hodně práce.
Podobně jako Klaebo jste dokázal získávat při sprintu v prudkých kopcích stylem připomínajícím spíše klasický běh než skluz na lyžích. Snažíte se tu svou dynamiku udržovat, abyste o ni nepřicházel s tréninkem i na delší distance?
Přesně tak, můj cíl je zlepšovat se v distancích, ale nezhoršit se ve sprintu. Z fyziologického hlediska je to relativně složité, tak uvidíme, jak to půjde. On s tímhle stylem začal, když mi bylo nějakých dvanáct, takže to odmalička vidím v televizi, zkouším na trénincích. Hodně lidí to převzalo, naše generace už takhle nabíhá, málokdo to neumí.
Ale vzpomínky třeba na čtvrtfinále a semifinále olympiády, kdy jste soupeře v kopci předbíhal, vás jistě ženou vpřed i v tréninku.
Určitě, vnímám je jako zdroj energie, když se mi fakt nechce, jsem extrémně unavený… Ale pak si vzpomenu, jaké pocity jsem zažíval na olympiádě nebo pak v Drammenu, a je to neskutečná motivace, abych to zažil znovu.
Bylo vidět, že ve sprintech se nebojíte nikoho.
Na prvních Světových pohárech, kde jsem postoupil do vyřazovacích jízd, jsem si uvědomil, že to jinak nejde. Vzadu nic nevymyslíte a když nebudete zkoušet nové věci, nic se nenaučíte. Nejhorší je smrt z vyděšení, a když cítím, že na to mám, byla by strašná škoda to neprodat jenom proto, že jsem se bál.
I Klaebo, který na olympiádě vyhrál všechno, je porazitelný?
Věřím, že jo. Také jsem si myslel, že závodníci jako Chanavat jsou neporazitelní, dokud se mi to nepovedlo. Ale jasně, Klaebo je fenomén, asi jako Pogačar v cyklistice. Musíte být na jiném levelu, abyste byli schopni ho porazit.
