Článek
Závodníci podle upravených pravidel odskákali zatím čtyři závody, které přinesly místy paradoxní výsledky. Třeba při posledním klání ve švýcarském Einsiedelnu stačilo vítěznému Noru Romörenovi skočit ve druhém kole o 6,5 metru méně než japonskému Itoovi, který byl nakonec druhý.
„Ještě to není zajeté, je tam spousta chyb, které by bylo nutné odstranit. Navíc ani pro diváky asi není příliš záživné, když daleký skok nehraje takovou roli. A koneckonců i pro nás závodníky je to zvláštní. Víte, že jste dolétli daleko, ale místo radosti musíte čekat na přepočítání a nakonec skončíte patnáctý, protože jste měl dobré podmínky,“ kroutil hlavou Koudelka při setkání s novináři v Praze.
Jenže jen v uplynulé sezóně bylo až příliš mnoho závodů ovlivněných náhlou změnou počasí a sám Koudelka potvrzuje, že akce ze strany FIS přijít musela. „Už bylo načase něco vymyslet, ale tohle řešení mi přijde hodně unáhlené. Je to chaotické. Dřív měl člověk protivítr a věděl, že to je dobré. Dneska foukne zezadu a také to nevadí. Dobrá věc je snižování nájezdů, za to bych odečítal nějaké body. Pokud ale nebude můstek v hale, tak to bude vždycky o štěstí. Kdyby se hlasovalo, tak bych byl za současné podoby proti,“ vyprávěl český reprezentant.
Se zástupci skokanských velmocí se prý česká ekipa o novince příliš nebavila. „Ono je to pořád dokola. Po každém závodě je někdo nadmíru spokojený a někdo nadává. To zůstalo stejné,“ doplnil se smíchem Koudelka.
Myšlenky na Vancouver zatím nechává stranou
Závodníkovi z Lomnice nad Popelkou patří v průběžném pořadí GP sedmé místo, pocity má ale smíšené. „Ukázalo, že mám pořád velké nedostatky. V tréninku se mi dařilo zapracovat na odstranění křeči v letové fázi, ale v závodech to pořád není ono. Je to lepší než poslední zimu, ale pořád mám před sebou hodně práce. I laický divák pozná, že neletím ideálně, když ve vzduchu klepu rukama,“ neskrýval.
Aby létal uvolněně, hledá se svým týmem metody, jak jít na věž s co nejčistší hlavou. „Třeba v Courchevelu jsme zkoušeli novou věc. Na věži jsem byl s fyzioterapeutem, dělali jsme tam různé blbosti, žongloval jsem s míčky a další věci. Myslím, že to bylo lepší, uvolněnější, hlava nebyla tak zabraná vlastním skokem,“ připomněl spokojeně třetí závod miniseriálu, v němž skončil třetí.
Na únorovém mistrovství světa v Liberci byl Koudelka dvakrát devátý, umístění na hraně první desítky jej ale do extáze nedostalo. Chtěl výš. V nadcházející sezóně jej čeká další výzva v podobě olympijských ve Vancouveru. „Zatím na to moc nemyslím, to si schovávám až na později. Teď se soustředím na to, abych si mohl v zimě říct, že jsem udělal všechno pro úspěch na hrách. A kdyby to nevyšlo, tak se holt nedá nic dělat,“ pokrčil rameny dvacetiletý skokan.
