Článek
Už když závodníci přistávali v nedaleké Granadě či o něco vzdálenější Málaze, pocítili mocný závan léta. Z pětadvacetistupňových teplot vystoupali do výšky přes 2500 metrů nad mořem a „ochladilo se“ na patnáct stupňů. Přes noc ale stále klesají teploty pod nulu.
Sníh se hodně mění
Velký rozptyl teplot dělá vrásky nejen servismanům, ale i závodníkům. „Je to tu dost těžké, jak je ráno sníh zmrzlý a pak se mění na břečku,“ popisuje freestyle snowboardistka Pančochová, kterou v jednom z tréninků potkal nepříjemný pád.
Na jarní až letní počasí si ale závodníci většinou nestěžují. „Je to krásný, oproti La Molině, kde jsme jeli finále v mlze,“ srovnává snowboardkosařka Samková s předposledním dílem Světového poháru na severu Španělska.
„Tady si nedovedu představit, že by se jezdilo v mlze,“ naráží kouč snowboardkrosové reprezentace Marek Jelínek na náročnost trati v Sierra Nevadě. „Pro viditelnost a bezpečnost je sluníčko každopádně lepší. A i nálada je na něm veselejší,“ usmívá se.
V helmě je vedro pořád
„Na druhou stranu je to vedro strašný, na startu kvalifikace jsem úplně umírala,“ přiznává olympijská vítězka ze Soči. Moc způsobů, jak se ochladit, nemá. „Mám tenčí termotriko, asi by nebylo dobré ho úplně sundávat, jak mám ortézu na rameni,“ přemítá Samková. „Navíc v helmě je člověku stejně furt vedro,“ ví.
Dlouhodobý pobyt na sluníčku s sebou nese i nebezpečí úpalu. „Riziko tu samozřejmě je. Snažíme se mu předcházet, dbáme na pitný režim a mažeme se,“ vypočítává Jelínek. Velké teplo nesvědčí ani vybavení, měkne snowboardové vázání. „Musíme ho zahrabávat do sněhu, aby se v něm dalo jezdit,“ popisuje Samková.
Podle předpovědi podobné starosti závodníkům odpadnou v příštím týdnu, v úterý by se mělo ochladit a dorazit poměrně silné sněžení.
