Článek
"Finále v Aare nejedu, to je pro vyvolené, tedy ty, kteří postoupili. Pro mne byl letos Světový pohár jako zakletý. Na začátku sezóny jsem si v zámoří zranil meniskus. Musím absolvovat důkladné vyšetření a s největší pravděpodobností mě čeká chirurgický zákrok. Několikrát mi v obřím slalomu, který je mojí hlavní disciplínou, unikl těsně postup mezi nejlepší. Když už jsem se mezi ně dostal, diskvalifikovali mě. Také jsem párkrát vypadl ve slibně rozjetém závodě. Moc jsem chtěl," nehledá výmluvy nejlepší současný český sjezdař.
Bez rizika to nemá smysl
Jsou závodníci, kteří jedou na jistotu. Mezi ty Bank nepatří. "To nemá smysl. Olympiáda je jednou za čtyři roky. Na ní sice nebojujete o umístění, zaručující postup, ale k čemu je dvacáté nebo třicáté místo... Buď to vyjde a pak je z toho skvělé šesté nebo to nevyjde a je z toho pád nebo vypadnutí, ale mezi tím a místem daleko od nejlepších už pro mne není rozdíl. Lepší je vědomí, že jsem jel rychle, ale nevyšlo to. Ve Světovém poháru, kde se bojuje o postup, se bez rizika jet nedá, alespoň s mým startovním číslem ne," vysvětlí svoji strategii.
Sezóna pro něj zdaleka nekončí, i když finále Světového poháru bude sledovat z povzdálí. "Čeká mě domácí mistrovství a potřebuji také najet co nejvíc FIS bodů ve zbývajících závodech, abych si pro příští ročník Světového poháru vybojoval co nejlepší startovní číslo. V extrémních podmínkách, jaké byly třeba v asijských závodech, jsme už neměli šanci zajet dobrý čas," prozradí své nejbližší plány s tím, že pak dojde na meniskus. "Bolí, ale dá se to ještě vydržet. Musí," praví odhodlaně.
Alchymie lyží
Dobrý sjezdař, aby měl šanci na úspěch, potřebuje i kvalitní lyže. Ty nejlepší dostává absolutní špička. "Tak to prostě je. Na olympiádě jsem dostal nové a třeba ve sjezdu jsem se zrychlil skoro o čtyři sekundy. To už je znát. Přitom Elan nemá na sjezd a super G nejlepší lyže. I proto mají v týmu skvělé slalomáře jako je Benjamin Raich nebo Bode Miller, ale ne sjezdaře specialisty," vysvětlí s tím, že i přes skvělý mezičas, jaký měl ve dvou třetinách olympijského sjezdu, než upadl, se z něj specialista na rychlostní disciplíny nestane.
"S Martinem Vráblíkem jsme byli jediní, kdo chodil do lyžárny a hodinu i déle si připravoval lyže na závod. Brousili jsme je, aby nám je pak namazal můj bratr Tomáš, který mi dělá trenéra, servismana i řidiče. Byli jsme jediní, kdo neměl svého firemního servismana. Bylo to dost únavné a síly pak i chyběly. Když se pak o moje lyže jeden slovinský staral, ukázalo se, že jsem se zrychlil v obřím slalomu o sekundu, což je hodně. S tím se dá na olympiádě, ale i šampionátech, pomýšlet i na medaili. Když máte i potřebné štěstí. Na velmi dobré umístění to je i ve Světovém poháru, jste zkrátka vidět," uvědomuje si, kde je šance se ještě víc prosadit.
Kde vzít sponzora
Zároveň přizná, jak ho s odstupem času mrzí, že v olympijském obřím slalomu ho dvě setiny sekundy připravily o víc než půl miliónu korun. Na kvalitu lyží si však nestěžuje. Chyby hledá především v sobě.
"Lyže mám dobré. Samozřejmě na sobě musím dál tvrdě pracovat, to je základní předpoklad. Ale kdybych měl i dobrého servismana, šance jsou opravdu velké. Ten od Elanu, který mi pomáhal na olympiádě, by ke mně šel. Zaujal ho můj a Martinův zápal pro věc a snaha udělat pro úspěch maximum už při přípravě lyží. Samozřejmě dobrý servisman stojí peníze. A to je můj nejdůležitější a nejtěžší úkol. Získat takového partnera, abych mohl tohoto servismana zaplatit. On by k nám šel. Věřím, že bych se zlepšil a dokázal bodovat i ve Světovém poháru, pak by byl vidět i sponzor," přeje si nahlas. O tom, že je schopen bojovat s nejlepšími, Ondřej Bank na olympiádě přesvědčil.
